SK SLAVIA PRAHA FUTSAL

Webová stránka Slaviafans.com, která velmi úzce spolupracuje i s naším futsalovým klubem, vycházející především z dlouhodobých aktivit na Facebooku připravila rozhovor s dosavadním předsedou našeho klubu Danem Kolmanem, který znovu říká: "Vyprodaná hala je pro mě více než titul!"

Jaké jsou ambice pro tuto sezónu (2014/2015) a kdy se můžeme těšit na titul?
Ambice jsou vždycky nejvyšší. Neumím prohrávat a pevně věřím, že ani mužstvo, které s trenéry stavíme, prohrávat neumí. Jsme si vědomi, jaký dres nosíme a jsme na něj hrdí. Zavazuje nás to hrát na víc než 100 %. Titul? To záleží na fanoušcích. Když nás povzbuzují, hrajeme lépe, než jsme doufali, že vůbec umíme.

Jaké se jsou největší změny v SKS futsal pro nadcházející sezónu?
Přivedli jsme několik výborných fotbalistů. Kádr se rozšířil a zkvalitnil. Doufám, že jména jako Bozděch, Pospíšil, Homola nebo Malina se všichni začnou rychle učit. Realizační tým se rozšířil o staronové jméno Martina Brychtu.

Co je nejnáročnější na řízení futsalového klubu?
Všechno. (úsměv). Skloubit futsal s prací. Nejsme profesionálové, futsal děláme na úkor rodiny, volného času. A všechno musí fungovat jako v profesionálním klubu. Jsem vděčný, že mám okolo sebe lidi, kteří jsou ochotní to také podstoupit, a děkuji jim.

Plánujete přetáhnout do futsalu nějaká známá fotbalová jména (jako třeba kdysi Ulich)?
Chtěli jsme a pracujeme na tom. Věřím, že Ulich ještě neřekl poslední slovo. Doufám také, že náš dres oblékne sešívaný patriot David Kalivoda. Kalivoda olé!

Jaká je nejsilnější vzpomínka ve futsalu a největší zážitek?
Určitě derby na Slavii. Jsem nadšený, když přijdou fanoušci, a hala se otřásá chorálem „Pojďme do boje“. Už jsem to řekl několikrát. Vyprodaná fandící hala je pro mě víc než titul. Ale co si budeme povídat, s plnou fandící halou přijde i ten titul!

Jste spokojen se svým týmem? Jak byste nám ho ve zkratce představil a charakterizoval? Kde vidíte jeho největší přednosti?
Jsem spokojen. Mám kluky ve Slavii rád. Věřím jim. Největší předností vždycky byla soudržnost a bojovnost. Přišlo plno nových kluků, tým si sedá. Ale věřím, že všechno klapne jak má. Myslím, že fanoušci už dávno poznali, že futsal ve Slavii kluci nehrají pro peníze. Čest a hrdost je výš. Před každým zápasem slyším stejnou otázku z kabiny: Přijdou fanoušci? To hovoří za vše.

Jaká situace v kabině třeba v poločasu nastane, když se prohrává? A jaká pak je nálada v týmu, když se vyhraje? Jestli se jde někam pít společně, nebo jak se hráči cítí?
Jak kdy. Někdy je ticho a sklopené hlavy, jindy řev, nadávky a hecování. A když se vyhraje? Opět řev, radost, pokřik: „Bican, Puč a Plánička z nebe se dívají…“ A pak se jde samozřejmě na pivo. To stojí většinou za to a historky, řádně nafouknuté, se tradují mnoho let (smích).

Otázka od fanouška: Zdravím, chtěl bych se zeptat, hraji futsal v Českých Budějovicích, ale mým snem by bylo zahrát si v sešívaném dresu. Co proto obyčejný člověk s chutí do fotbalu může udělat?
Přijít a ukázat, že je dobrý. Lepší než ti, co už hrají. Být slávista, být bojovník, a chodit na plac s vírou, že porazí jakéhokoliv soupeře, i když bude papírově lepší.