SK SLAVIA PRAHA FUTSAL

Po více než sedmi letech snažení jsme se konečně dočkali. Naše U-16 postoupila jako první tým v historii klubu do finálové části nejvyšší juniorské soutěže - Final Four, a bude bojovat o titul Mistrů České republiky, 25.2.2012 v Chomutově. Zatím si možná ještě plně neuvědomujeme jakého úspěchu jsme dosáhli již jen tím, že ve finále budeme. Vedle trenérské komety Martina Suchého má na tomto úspěchu obrovský podíl manažer mužstva JUDr. Jaroslav Pytloun, který přivedl do mužstva většinu hráčů kteří zde působí, a je tím kdo v pozadí zásadním způsobem přispěl k vybudování tohoto výjimečného mužstva, které může dosáhnout na prozatím největší úspěch našeho klubu. Radostnou zprávou pak rozhodně je, že mužstvo je velmi perspektivní, a byť jeho hráči již nakukují i do A mužstva dospělých, v juniorských soutěžích mohou působit ještě minimálně dva roky. JUDr. Jaroslav Pytloun vyhověl naší žádosti o rozhovor, a vy si tak můžete přečíst jeho zajímavé názory k fungování juniorských mužstev.

Máte obrovskou zásluhu na postupu do Final Four. Jaký je klíč pro ideální výběr hráčů, který předvádíte?
Zásluhy nechme stranou, dělám to proto, že mě to baví a protože se to týká mých dětí, se kterými chci trávit co nejvíce času. Pokud se týká výběru hráčů do týmu, mohu říci, že vnitřně jsem se řídil pouze dvěma základními zásadami, které myslím budu dodržovat i do budoucna. A to, aby hráč byl takzvaně dobrý na míči, tedy aby si po všech stránkách rozuměl s balónem, byl technicky zdatný, uměl i vystřelit, byl to tvořivý hráč, který dobře čte hru. Nemusí být nijak silový. Druhou základní zásadou, kterou jsem se řídil a kterou jsem neporušil ani v jednom případě je to, že po lidské stránce to musí být slušný kluk. Preferuji týmové pojetí. V žádném případě bych neoslovil jakkoliv dobrého hráče, který vytváří konflikty, problémy, chová se jako křivák, lidově řečeno hajzl. Typy hráčů jako Řepka nebo ze starých sportovců Jaroslav Holík mi nesedí. Zastávám názor, že třeba všichni čekáme na hvězdy z NHL, ale nakonec musí titul Mistra světa stejně vybojovat Evropani a česká liga s Rolinkem včele. Tolik snad pro příklad.

Lze porovnat práci trenérů Nedvěda a Suchého? S oběma jste působil. Proč byl trenér Nedvěd dlouhá léta neúspěšný?
Pro mě je to svým způsobem složitá otázka, protože práci trenéra Nedvěda jsem vnímal spíše zvenku. Zevnitř kratší dobu, než činnost Martina Suchého. Na jedné straně jsem Nedvědovi vděčný za zabudování mého syna do týmu a za to, že mu dal určitý prostor, na druhé straně zejména v posledním období činnosti trenéra Nedvěda se mi jeho postupy příliš nezamlouvali a sám jsem vnitřně z původního zámyslu snažit se mu co nejvíce pomáhat postupně vycouvával. Základní rozdíl v práci obou trenérů vidím ve dvou rovinách. Nedvěd až příliš dával najevo, které hráče výslovně miluje, preferuje, považuje je již za hotové hráče pro ligu nebo reprezentaci. Dával najevo, kteří hráči tvoří jenom maso na kostře, jsou sice potřební, ale do budoucna, pokud se bude týkat jeho, ne příliš perspektivní a třetí skupina byli hráči do počtu, v případě kterých se nerozpakoval postavit je na minutu za celý den, i když je předtím nominoval a potřeboval alespoň do počtu. Myslím, že toto byla skutečnost, kterou právě hráči v tomhle citlivém věku kolem puberty velmi rychle rozpoznají a nejsou vždy schopni přijmout určitou nespravedlnost, ke které dochází zákonitě i ve sportu a činilo to kolektiv hráčů, ne příliš sourodý. Současně jsem viděl i ten fakt, že přestože Nedvěd patřil věkově mezi mladé trenéry, nebyl schopen vstřebat názor i ostatních, jeho práce byla velmi individualistická a v podstatě jsem pozoroval, že se osoby kolem něho poměrně často mění, protože ne všichni byli ochotni akceptovat jeho postupy. Na druhé straně nelze opominout tu skutečnost, že měl velmi široký záběr v činnosti, co se týká jednotlivých mužstev všech věkových kategorií, kterým se věnoval. Pokud se týká Martina Suchého, na rozdíl od Nedvěda při veškeré činnosti působí ve vztahu na mužstvo velmi klidným dojmem, který i ve vypjatých situacích hráče zklidňuje a vytváří pozitivní atmosféru s tím, že není do mužstva přenášen žádný stres nebo napětí a naopak, v podstatě vždy obě mužstva hrají bez jakékoli psychické zátěže. K hráčům přistupuje individuálně, ale současně spravedlivým způsobem, neměl jsem zatím pocit ani z pobytu v kabině, že by kluci vnímali jakoukoliv nespravedlnost, jsou ochotni kdykoliv nastoupit a hrát i navíc a v celku bez problémů došlo, pokud jsou přítomni, i k symbióze kvalitních hráčů fotbalové Slávie s mužstvem, k čemuž nepochybně Martin velmi přispěl. Pokud se týká sportovní stránky tréninku, mohu říci, že jak Nedvěd, tak Suchý má tyto na velmi vysoké úrovni. Pokud se týče koučingu při utkání, mám zato, že vhodnější a efektivnější mi přijde klidný přístup Martina Suchého, kdy narozdíl od jeho předchůdce nepadnou různá negativní slova či projevy v rámci vypjatého okamžiku, které později třeba mrzí a působí nevhodně na kolektiv.

Stojí tedy úspěch za změnanmi v realizačním týmu, nebo se jedná o výjimečnou generaci hráčů?
Těžko můžu posoudit, zda se jedná o výjimečnou generaci. Poté, kdy jsem zjistil, že je možnost hrát futsal za Slavii, jsem přivedl svého syna do mužstva a po nějaké době, kdy jsem viděl, jak se věci vyvíjejí a mají a po domluvě s trenérem Nedvědem, jsem oslovil některé další hráče, mimo jiné Möglicha, Kudrličku, Šmída, Šimona a Hrdinu z Meteoru Praha, kde působí oba moji synové a i já s manželkou jako asistent trenéra a vedoucí mužstva. Později v další době i Čonku a Milera a následně ve spolupráci s Honzou Möglichem i Myslivečka. Mám zato, že klíčový moment a celý vtip je v tom, že se jedná o skupinu hráčů v podstatě bývalých slávistů či sparťanů, nebo současných slávistů, kteří se v podstatě sešli v určité době v Meteoru jako fotbalisté a čtveřice Möglich, Pytloun, Vandas a Hrdina tvořili kostru mužstva, kamarádili spolu i mimo hřiště a k nim se postupně přidali i další hráči na přiměřené a podobné sportovní, ale i lidské úrovni. S výjimkou Myslivečka všichni byli nebo jsou hráči Meteoru, přičemž současně v jeden čas hráli i ve fotbalové Slávii. Mysliveček, Vandas, Pytloun, Hrdina ve Spartě a následně v pozdější době, kdy tito propadli do Meteoru, z Meteoru odešel do Slávie Möglich a do Bohemky Kudlička. V Meteoru nejsou žádné negativní tlaky a vzhledem k tomu, že působím v mužstvu Meteoru 95 jako asistent, daří se zatím skloubit činnost tak, aby si fotbalové a futsalové záležitosti vzájemně nebránily. Mám zato, že tento tým, pokud neztratí více jak jednoho či dva hráče, má ještě špičkové vyhlídky na další dva roky. Po doplnění o slávistické 1994 mohou být ambice i vysoké. Nyní lze říci, že se nechá počítat ze Slávie s Pepou Řehákem, který se zlepšuje jako hráč v poli, ale zejména, protože se jedná o brankáře Slávie fotbalové, může plnit v příštím roce roli druhého brankáře, který bude krýt záda prvnímu brankářovi. On sám chce ve futsalu hrát v poli, ale samozřejmě je tu ta možnost, že může kdykoliv nastoupit na slušné úrovni do brány. Otazník visí nad Vernerem, který je špičkový fotbalista. Současně ale mám vyhlídnuté další dva hráče, které budeme registrovat v Meteoru, nyní jsou v přípravě, oba jsou velmi dobří při hře s míčem.

Perspektivu tedy vidíte velikou?
Považuji pro budoucnost za nutné, aby stávající U-16 a budoucí U-18, o které nyní hovořím, alespoň jednou v měsíci měla možnost zatrénovat si, což nyní funguje i ve větší míře, a aby mimo sezónu juniorských soutěží mělia možnost hrát například pravidelně za naše béčko, což se také děje. Pokud se týká budoucnosti nové U-16, moje představa spočívá v tom, že se pokusím s ohledem na to, že jsem i dlouho působil u mužstva Meteoru 97 (můj druhý syn je ročník 1997) a současně více jak šest let u mužstva Slávie 1997, kde syn po dobu sedmi let hrál, pokusit se opět zkombinovat cca pět hráčů Meteoru plus čtyři hráči Slavie plus vím o dalších asi čtyřech hráčích, kteří postupně ze Slávie nebo ze Sparty 97, kde kluk rok působil, odešli a hrají nyní třeba v Motorletu či v Podolí. Současně se vždy ovšem jedná, jak jsem již před tím popsal, o hráče ne silové, ale spíše technicky zdatné, hračičky s míčem s tím, že jako výhodu považuji tu skutečnost, že právě mužstvo Slavie 1997 v době přípravky a mladších žáků absolvovalo obrovské množství zejména halových turnajů v Německu a ve Francii, takže jejich zkušenost je na slušné úrovni. To však ovšem uvidíme do budoucna a pro jejich podchycení je ovšem, pokud to finanční situace bude dovolovat, nutné co nejvíce trénovat. Velmi bych doporučoval dát jim možnost hrát jako C mužstvo v nižších pražských soutěžích, protože je třeba přiznat trenéru Nedvědovi, že právě tento jeho postup, kdy třeba Vandas, Pytloun, Möglich v podstatě rok a půl se s různými úspěchy a neúspěchy podíleli na činnosti C mužstva ve Vysočanech a zejména zkušenost v tomto jejich věku kolem 15-ti let, kdy hrají proti dospělým, jim velmi nejen fyzicky, ale hlavně mentálně pomohla v chápání hry. V tom, že ztratili určitý ostych při hře, získali zkušenosti, oklepali se, a otloukli.

Jaké šance dáváte týmu ve Final Four?
Jsem velmi pověrčivý ve sportu, nerad na toto téma mluvím, a vůbec nechci ani myslet na to, jak to dopadne. Mockrát se mi to vymstilo, když se člověk domníval, že už je blízko, blizoučko, kousek... Je třeba však říci, že se domnívám, že už samotný postup, tedy skutečnost, že jsme jistě přinejmenším čtvrtí nejlepší v republice, je pro toto mužstvo obrovským úspěchem. Mohu říci, že jsem sám vnitřně na začátku ani tak daleko nemyslel, i když jsem vnímal mezi kluky, zejména mezi takovým tím vnitřním jádrem, Tonda Hrdina, Pavel Vandas, Jára, Megi, že si říkali, že by chtěli postoupit do finále. Spíš jsem to jenom tak zaslechl, když se domnívali, že neposlouchám. Proto jim velmi přeji, že se to podařilo. Teď už můžeme jen překvapit a všechno čeho případně dosáhneme je nadstavba. Vnitřně klukům velmi věřím a domnívám se, že pokud se nestane nic mimořádného, ať už v zápase nějaká smůla, rozhodčí, či hloupý faul, budou dodržovat svoji základní taktiku a trpělivě čekat na chybu, věřit si, že i když bychom dostali gól, že do konce zápasu se Pavel, Tonda, Megi nebo kdokoliv jiný střelecky chytí a že jim dáme o gól víc. Jsem si jist, že za každého stavu budou bojovat až do konce. Na druhé straně při pohledu na tabulky všechny možné, je třeba vidět, že máme jak na západě, tak na východě nejvíc bodů, vůbec žádnou kartu, což též o něčem svědčí, přinejmenším o sebevědomí. Máme nejmenší počet obdržených gólů, v průměru jeden na všechny zápasy, podotýkám ze všech mužstev východu, západu, osmnáctek i šestnáctek, což právě svědčí o té kvalitní defenzivě klidu. Pavel Vandas je druhý v tabulce střelců západu, takže mám zato, že možnosti jsou dobré. I pokud by se to nepodařilo, tak mám ten názor, že určitě zaslouží mužstvo uznání, protože už postup, jak jsem říkal, je sám o osobě velkým vítězstvím.