SK SLAVIA PRAHA FUTSAL

Brankář Adam Vondráček je z Itálie zpět. Naskočil se svým typický stylem do domácího zápasu s Chrudimí, do kterého vnesl novou energii. Nakonec ho mrzelo ho, že svým gólem nevystřelil remízu. Co říká na to, jak si v duelu vedli mladí hráči? A co stojí za tím, že se přesunul do lehčí váhové kategorie?

Jaký to pro vás byl návrat? Rovnou proti Chrudimi, spousta zákroků, vstřelený gól…

Je to škoda. Když byly dvě nebo tři minuty do konce, už jsem si říkal, že bychom to mohli zvládnout alespoň na remízu, aby to bylo s bodem hezčí – a ještě navíc po tom mém gólu. Ale jsem rád, že jsem se vrátil a že nám to takhle šlapalo. Upřímně, zápasy, které jsem předtím z Itálie sledoval, opravdu moc dobré nebyly. Věřil jsem ale, že se to musí nějakým způsobem zvednout. Celá sezona byla taková skleslá, snažil jsem se to trochu namotivovat, protože já mám sil docela dost. Chybělo mi to, baví mě to tady ve Slavii. Tento zápas mi to jen potvrdil.

Nad Chrudimí jste vedli o poločase a pak také v průběhu druhé půle. Co říkáte tomu, že jste je dokázali takhle dlouho držet na uzdě?

Já jsem nikdy takový zápas s Chrudimí nezažil. Většinou se jen bráníme, ale tentokrát jsme si vypracovali docela dost šancí. Je jen škoda, že jsme neměli trochu víc štěstí. Dvakrát mi to prošlo jen tak tak mezi nohama, dva vlastní góly… kdyby se to trochu lépe odráželo. Ale to jsou jen kdyby, na to se nehraje.

Co ten váš gól, to jste si tak celé naplánoval?

Musím říct, že mě to samotného trochu překvapilo. Bavilo mě vyjíždět s míčem. Trochu jsme pozměnili taktiku, že budeme vyjíždět z obrany se mnou. Nějak jsem si to kopl před sebe a jsem rád, že to tam padlo. Poslední gól jsem dal v minulé sezoně v play off, takže jsem dal gól v zápase, když jsem odcházel, i v tom, kdy jsem se vrátil. Vyšlo to pěkně.

Čeká vás ještě poslední zápas v základní části proti Nejzbachu, který už nic na vašem osmém místě nemůže změnit. Jakou do něj budete mít motivaci?

Budeme se chtít připravit na play off, abychom ho zvládli co nejlépe a co nejdůstojněji. Určitě by nás domácí zápas s Chrudimí mohl motivovat i směrem k domácímu utkání s Plzní. Play off je jiná soutěž, sezona se smaže. Jdeme na Plzeň, ale věřím, že do toho půjdeme stejně jako proti Chrudimi a odehrajeme to s hlavou nahoře. Prvním krokem bude naladit se na to výhrou nad Mýtem.

Do utkání zasáhla řada mladých hráčů, první starty si připsali Jakub Klaban a Filip Motyčka. Pamatujete si je vůbec?

Říkal jsem si, že máme spoustu nových posil… pak jsem ale viděl, co je to vlastně za ročníky (úsměv). Trochu jsem se lekl, že jsem tady už skoro nejstarší. Už hraju s klukama o osm let mladšími. Teď asi budu muset vzít víc odpovědnosti i na sebe. Je fajn vidět, že se v takovém zápase neztratili.

Kdybyste se třeba vrátil jako judista, mohl byste se prát tak o dvě, tři lehčí kategorie. To je tou italskou kuchyní?

Odešel jsem od rodičů, od domácí kuchyně. Tam jsem si vařil sám a byl jsem rád, když jsem si udělal kuře a nějaké těstoviny. Ale já jsem i tam jsem trénoval, nemyslete si, že jsem tam nic nedělal (úsměv).