SK SLAVIA PRAHA FUTSAL

Kapitán Jan Homola má nejvíc startů v dresu Slavie, do historie se zapsal také v pátek proti Chomutovu, kdy překonal hranici 100 ligových branek v červenobílém dresu. Potěšilo ho to, že to navíc byla trefa, která přišla ve velice důležitý moment a pomohla k parádnímu obratu.

Na stou ligovou branku jste chvíli čekal, nakonec to vyšlo, že byla hodně důležitá. To vás asi taky těší, viďte?

Jednoznačně, celkově mě těší, že se mi zápas povedl. Na konci poločasu jsem udělal takovou chybu, která se mi většinou nestává. Dal jsem si dlouhý dotek, a padl z toho gól do kabiny a po poločase jsme o dvě branky prohrávali. O přestávce jsem trochu zpytoval svědomí a chtěl jsem to napravit a klukům to vrátit, zápas otočit. To se mi povedlo, takže jsem spokojený. Ale celkově jsme proti Chomutovu podali fantastický výkon, a to hlavně v druhém poločase. V něm jsme se trochu vzbudili, začaly nám jet nohy a už to bylo lepší. Jsem rád, sto gólů ve Slavii je pěkný milník.

Sto dva. Jak dlouho jste vlastně na ten stý čekal? Zakazoval jste nám o tom psát a mluvit. Myslel jste na to?

Měl jsem to v hlavě už vloni, kdy jsem měl našlápnutou sezonu, a kdybych si nezranil koleno, tak bych to v play off možná dotáhl. Zbývalo mi šest gólů a na konci sezony se cítím vždy lépe než na startu ročníku. Upřímně jsem to chtěl mít letos co nejdříve za sebou. Jakmile přišel ten gól číslo 99, tak jsem na to nechtěl moc myslet a mluvit o tom, protože poslední krok je vždy nejtěžší. V Liberci jsem měl čtyři asistence, ale na začátku zápasu jsem napálil spojnici břevna a tyče, to kdyby skočilo v síti, tak by to byl také pěkný stý gól. Pak jsme hráli derby s Bohemians, v něm jsem se necítil tak dobře, nešly mi nohy. Jejich styl futsalu mi úplně nevyhovuje. Přesto tam byla siutace po červené kartě, kdy si dali vlastní branku, tam jsem už čekal u tyčky. Tam to také bylo blízko.

Vyšlo to až proti Chomutovu, nakonec parádní trefa z dálky...

Byl to hezký gól a důležitý byl i ten stoprvní, kdy jsme se vraceli do zápasu a pak ten 102., který padl po hezké kombinační akci. Musím klukům za jejich pomoc při dosažení hattricku poděkovat.

Vzpomenete si na ten váš vůbec první gól za Slavii?

Ano, to si člověk vždy zapamatuje velice dobře. Bylo to proti Hradci Králové, vybojoval jsem míč a šli jsme s Vejvodou dva na jednoho. Vybojoval jsem to, nahrál a zakončil. Já si pamatuju tak 90% svých gólů. (úsměv)

Pojďme zpět do současnosti. Proč jste vlastně museli zápas s Chomutovem tak pracně otáčet?

Byli jsme v první půli unavení. Pondělní zápasy nám nesedí. Rozbije se tím tréninkový cyklus a je to pro tělo a zažitý rytmus trochu problém. Pak je v tom týdnu trochu více volna a pro mě osobně je to problém. Musím jít trénovat sám, což je zase jiný trénink a necítím se tak, jak bych chtěl. V poločase jsme si k našemu výkonu něco řekli a začali jsme do toho šlapat ještě víc. Chtěl jsem to i trochu celé vyhecovat, což si myslím, že se povedlo.

Možná, že ještě víc pomohlo to, že jste se nenechali strhnout k různým diskusím a šarvátkám jako soupeř...

Já i trenéři jsme na to kluky upozorňovali, že musíme zůstat hlavou v zápase a zvládnout to. Když jsme to otočili, tak jsem nechtěl, aby to dopadlo jako v Mělníce, kde jsme to taky dotáhli a šli do vedení, ale pak si zase zápas nechali vzít. Tentokrát to vyšlo. Dohráli jsme zápas velmi zkušeně. Máme před pauzou další cenné tři body.