SK SLAVIA PRAHA FUTSAL

Kapitán slávistické mistrovské juniorky Filip Klaban proletěl přechodem do áčka tak, že si to sotva stačil uvědomit. Po zapojení do tréninku přišly i starty v základu semifinálové série proti Plzni a nakonec také branka do sítě mistrovského týmu.

Jaká pro vás byla celá semifinálová série proti Plzni?
Byla to neskutečná zkušenost. Obrovské díky patří hlavně trenéru Slámovi, který mi dal takovou příležitost. Hrozně si toho vážím. Druhý zápas mi tolik nesedl, nevstoupil jsem do toho dobře a už jsem si tolik nevěřil. Pak už to bylo lepší. Hlavně v tom třetím zápase, kdy jsme už hráli opravdu uvolněně, jsem si věřil mnohem víc. Všichni kluci hráli nadoraz, nechali jsme tam všechno. Jsem rád, že mi to tam i padlo.

Vy jste měl šanci už v prvním poločase, proč nepřišel gól dřív?
V prvním poločase jsem byl v takové euforii, že jsem byl sám před gólmanem, že jsem zavřel oči a napálil jsem to na branku. Měl jsem ale nahrát Filipovi Havrdovi, který byl volný na zadní tyči a uklidil by to do sítě. Taky mi za to pak pěkně vynadal. My pořád vtipkujeme, že má čísla, že to tak sleduje. Bohužel jsem mu do bilance další gól nepřidal.

V druhém poločase už to vyšlo, jaký je to pocit pro tak mladého hráče dát branku v semifinále mistrovskému týmu?
Ta akce byla od začátku povedená, Honza Křemen na mne zakřičel, že je tam sám, dal jsem mu to, on mi to pak ještě vrátil a byla to jednoduchá střela do prázdné branky. Nabíhal jsem mu tam, bylo to hodně o pohybu gólmana, který mu šel vykrýt střelu. Asi nečekal, že to přihraje před branku mlaďasovi. Pocit dát takový gól byl samozřejmě skvělý. Vůbec celý zápas byl zážitek. Myslím si, že naše výkony během celé série šly postupně nahoru.

Nemrzí vás přesto, že jste neubránili na konci power play soupeře?
Je to škoda. Ale bylo vidět, jak to mají nacvičené, hráli s námi při té power play takové to jejich "kolečko" a věci, které sice víme, jak bránit, ale ta intenzita, se kterou to produkují se nedá srovnat s ostatními týmy v lize. To se těžko brání, snažili jsme se, ale Tomáš Vnuk je prostě zkušený hráč. Trefil to z první neskutečně.

Nakonec jste Plzeň donutili, aby poslali dva hráče, kteří riskovali kvůli kartám ztrátu finále, do hry...
I to je asi dílčí úspěch. Věřím, že budeme v příští sezoně třeba bojovat o postup do finále ještě víc.

Do třetího zápasu naskočil v základu i Denis Jiří Kočovský, co jste říkal jeho výkonu?
Denis v těch prvních dvou utkáních nehrál, bylo to těžké se pro něj na začátku chytit. Se zónovou obranou a osobní obranou jsem měl potíže i já. Ale dostal se do toho rychle, měl i šanci dát gól. Nechal na hřišti všechno. Myslím si, že i on může být hrdý na to, jak to zvládnul.

Co osobně vaše sezona, začalo to zlatem s juniorkou, pak tréninky s áčkem, místo v základu, nakonec branka v semifinále proti Plzni...
Je to těžké vůbec vnímat, jak to rychle šlo za sebou! Zdá se to, že před pěti měsíci jsme začali trénovat s juniorkou...pak to byl jen jeden velký kopec nahoru...Extrémně mi pomohlo trénování s áčkem. Trenéři Sláma i Homola mi toho dali neskutečně moc a cítím, že se zlepšuju každým zápasem. Je to také díky jim, že jsem se cítil v tom třetím zápase tak dobře.

Takže se další sezony už nemůžete dočkat?
Je to trochu smutné, že už nebudu moct hrát s juniorkou. To byl letos takový můj last dance. Ale na novou sezonu v áčku se samozřejmě těším hrozně moc.