SK SLAVIA PRAHA FUTSAL

Trenér slávistických mládežnických týmů Jan Homola přidal do své sbírky druhou zlatou medaili. Jeho tým U20 prohrál za celou sezonu jediný zápas a zaslouženě pozvedl nad hlavu mistrovský pohár. O cestě k tomuto úspěchu, ale také o sezoně mladšího výběru, si s námi povídal v našem rozhovoru.

Na konci základní části jste poprvé prohráli, bylo to ve Zruči s Plzní. Jak jste s tímhle varováním před play-off s týmem pracoval?

Po zápase jsme byli velmi zklamaní, že jsme základní část nedotáhli do konce bez zaváhání. Hrozně jsme usilovali o to vyhrát všech třináct zápasů základní části. Na druhou stranu jsme facku před Final Four zřejmě potřebovali. Ukázalo nám to, že každý zápas se musí odehrát na sto procent a nelze podcenit v zápase žádnou situaci. Do Final Four jsme šli s pokorou, ale po povedené základní částí se sebevědomím. Věděli jsme, že máme na to získat titul.

Prvním soupeřem byl Rapid Ústí nad Labem. Váš tým působil velice koncentrovaně, pomohl si standardkami a týmovými góly k vedení. Byl to ten plán, který vám vyšel?

Ano takový byl plán. Chtěli jsme rozhodnout již na začátku zápasu. Z vlastní zkušenosti vím, že semifinále ve Final Four je velice nervózní a ošemetné. Tím, že jsme dali rychle tři branky, jsme se uklidnili, hráli po celé utkání svoji hru, a navíc mohli pošetřit síly i na finálový zápas. Zápas byl od první minuty v naší režii a bylo na nás vidět že roli favorita plníme do puntíku. Ústí nás chvílemi zlobilo, když jsme vypadli z koncentrace, nebo po individuálních akcích svých dvou nejlepších hráčů, ale do žádné větší šance jsme je nepustili.

Na finále jste pak dlouho čekali, kluci říkali, že pozorně sledovali druhé semifinále a rozebírali si to. Byl na přípravu ještě prostor? A nechystali jste se spíš na domácí Chrudim?

Ano, hráči sledovali utkání z tribuny velmi pozorně. Po zápase jsme se sešli v šatně a každý si řekl, co v zápase viděl. Já jsem si po celou dobu dělal poznámky k oběma týmům, ale musím říct, že více jsem jich měl u domácí Chrudimi. Myslím, že to bylo hlavně tím, že Plzeň se více soustředila na obranu. Chrudim byla více na míči, hrála i power play takže to bylo spíše z tohoto důvodu.

Jak jste prožíval průběh finále? Co podle vás rozhodlo?

Věděl jsem, že máme na to Plzeň porazit. Chtěli jsme Plzni i vrátit porážku z posledního kola základní části. Ale nervózní jsem byl jen před zápasem. Jakmile se začalo hrát a viděl jsem, že si vytváříme šance, tak jsem se plně soustředil na koučink. Dostali jsme se brzo do vedení, měli do poločasu i další dvě až tři gólové šance a mohli rozhodnout už dříve. Ale Plzeň dala šťastný gól a srovnala vývoj utkání. Jak čas utíkal, a my jsme Plzeň tlačili, tak jsem se bál, aby nám tam nespadl nějaký laciný gól z brejku. Myslím, že jsem dost zkušeností využil i z předchozích Final Four. Jen jsem nechtěl, aby se nám posledním turnajem zkazila výborná sezóna. Loni jsme s U17 také vyhráli základní část a nakonec skončili čtvrtí po Final Four. Pro mě je důležitější dlouhodobá soutěž a práce, pro spoustu lidí až konečný výsledek.

Jaký je to pocit, když rozhodčí zapíská a je konec a váš tým je mistrem republiky?

Samozřejmě jsem si to hodně užil a ještě užívám. Být mistrem republiky bude pro některé hráče třeba vrchol jejich sportovního života. Jsem moc rád, že jsem u toho mohl být a vidět jak mají všichni radost. Stálo za tím hodně práce a o to je ten úspěch sladší. Nikdy nevíte jestli titul ještě někdy vyhrajete, takže já jsem si i oslavy užíval naplno. Vyhrál jsem Mistra ligy s kluky v sezóně 2019/2020, další sezóna se nehrála pro covid. V sezóně 2021/2022 jsme měli našlapaný tým a byl z toho na domácí půdě „jen“ bronz. Loni jsme s kategorií U19 nepostoupili do Final Four. Takže vlastně za čtyři odehrané sezóny máme z juniorské ligy tři medaile, což je v této kategorii skvělá vizitka. Až teď po neděli mě mrzí ještě daleko víc bronz ze sezóny 2021/2022. Mít tři tituly by byla velká paráda. Ale nesmíme být hamižní, v obou těch zmiňovaných sezónách FTZS Liberec, v čele s trenérem Alešem Benkem, měl výborný tým.

Oproti loňskému roku tým působil mnohem kompaktněji, i střídající hráči dobře chápali svoji úlohu. Máte z toho také tento pocit?

Vytvořila se tady parta kluků s vítěznou mentalitou, na které jsme neustále pracovali. Vyhráli jsme jednou, pak znovu a znovu, a pak jsme už o to v každém zápase nechtěli přijít. Každý zápas byl pro nás vlastně finále. Ta bilance mluví sama za sebe a je neskutečné vyhrát z 15 zápasů za sezónu 14.. Loni si ten tým nesedl a neměl tak velkého vítězného ducha. Hodně jsme ztroskotali na neproměněných šancích, do toho se některým hráčům nechtělo makat pro tým a do defenzivní činnosti. Byla to možná i dost moje chyba. Letos jsem na kluky byl přísný. Útok vám vyhraje bitvu, ale válku vyhrává obrana. Obrannou činnost jsme letos měli na vysoké úrovni.

Lukáš Kuča předvedl několik skvělých asistencí, nehrál tolik na sebe. Těší vás jeho progres tímto směrem?

Ano. Za Final Four má u mě Lukáš daleko větší pochvalu než když proti papírově slabším týmům, které svojí individuální kvalitou převyšuje, dá tři góly. Hodně jsem s ním o tom mluvil. Jsem rád, že moje slova si vzal k srdci a odpracoval zápasy jak do útoku, tak hlavně do obrany. I v poločase finále jsem s ním vedl rozhovor, kdy se chybou namotal u vyrovnávacího gólu Plzně, tak aby nezmatkoval a nechtěl to rozhodnout sám, že musí pracovat pořád pro tým. Splnil to. Věřím, že nepromrhá svůj potenciál a bude se hlavně v konfrontaci s námi v A týmu zlepšovat.

Jak hodnotíte výkony dalších hráčů ze základních čtyřek?

Stabilní výkony všech hráčů po celou sezónu, kterou potvrdili i ve finálových duelech. Hráči si po celou sezónu drželi stabilní formu a neměli velké výkyvy. To je alfa a omega sportu. Nemít výkyvy a hrát stabilně. Čtyřka Kuča, Klaban, Kazbekov a Schütz je velmi nadstandardní jak takticky, tak i v individuálních dovednostech samotných hráčů. Před sezónou k nám přišli kluci ze Sparty, kteří byli velmi překvapeni jakým stylem ve Slavii vedeme mládež, jak trénujeme a jakým stylem nejen futsalu se chceme prezentovat. Ale všechno velmi rychle pochopili a stala se z nich stabilní druhá čtyřka, ve které se točilo více hráčů. Byla velká výhoda, že hráči, kteří neměli tak velké vytížení, byli vždy připraveni naskočit do zápasu a když šanci dostali, tak ji využili. Tak jako třeba v semifinále, kdy šli bránit například power play. Věděli všechny taktické pokyny a byli na to připraveni. Je to úspěch všech a všichni se na něm velkou měrou podíleli.

Turnaj se hrál na čistý čas, bylo to pro hráče mnohem náročnější než běžná kola v základní části, kdy se na čistý čas nehraje? Je to výhoda pro týmy, které nehrají na malý počet hráčů?

Mládežnický futsal by se měl ubírat tím směrem, že se bude hrát na čistý čas celou sezónu. Pokud chceme mládežnický futsal posunout, je to nevyhnutelná věc. Samozřejmě pro některé hráče to byl nezvyk hrát na čistý čas, ale mám pocit, že větší problém to byl u mladší kategorie U17. Tam to pro hráče mohlo být dlouhé a fyzicky náročné. Přece jen tady již někteří hráči mají zkušenosti z dospělého futsalu, kde čistý čas je standardem. My jsme letos měli velké štěstí, že jsme měli 14 vyrovnaných hráčů, takže jsem mohl na hřiště poslat téměř kohokoliv. Je otázkou jak dlouho by při čistém času měl poločas trvat. Jak s ohledem na délku turnajů, tak s ohledem na samotnou náročnost pro hráče.

Po finále jste řekl, že za úspěch budete považovat to, když se současní mistři prosadí v áčku a v reprezentačním výběrech. Můžete tuto myšlenku nějak rozvést?

To by měl být cíl každého mládežnického trenéra. Určitě každý chce vyhrávat trofeje a být úspěšný, to chci i já. Ale není to u mě na prvním místě. Na prvním místě mám rozvoj hráčů. Chci kluky co nejlépe naučit hrát futsal. Chci se s týmem prezentovat hrou, která nosí jméno futsal. Trénuji ve Slavii hlavně i proto, že propojenost s A týmem máme jednu nejlepších v lize, takže vidím v trénování smysl pro budoucnost hráčů i klubu. Od doby, co trénuji, tak jsem měl v týmu Honzu Žežulku, Adama Vondráčka, Tomáše Kuchtu, Zdendu Situ, pak máme na hostování v Bohemce Matěje Habarta, Filipa Tilingera. Členem kádru áčka je již stabilně Lukáš Kuča. Svoji šancí bezesporu dostane Filip Klaban, který se vypracoval ve výborného hráče. Dominik Slapnička a další kluci mají dveře do A týmu otevřeny a je jen na nich, jestli udělají maximum, aby šanci využili. Ono mezi tím totiž nic neexistuje, buď chceš a máš na to, a nebo nechceš a nemáš na to. Nic mezi tím není a ukázaná platí na hřišti. Nakonec nesmím zapomenout ani například na kluky co před sezónou odešli do SAPA Praha. Takže slávistická mládež produkuje hráče pro futsal, a to je pro nás hlavní smysl práce.

Jako trenér máte doma teď dvě zlaté medaile z Final Four, dají se oba úspěchy porovnat?

Těžká otázka. U prvního titulu jsme nešli jako jasný favorit na zlato, ale ten tým byl skvěle poskládaný, To byla radost trénovat ty kluky. Pořád jsme spolu v kontaktu a mám s nimi nadstandardní vztahy. Tam jsme tehdy Final Four zvládli taky takticky fantasticky. Když si teď vzpomenu že ve finále proti Chrudimi proti nám hráli o rok starší kluci jako Havrda, Balog, Rajnoch, Javorski a my jsme je na domácí půdě porazili, tak do dnes mě to velmi těší. Letos jsme naopak jako favorit šli a potvrdili svoji pozici, což není vůbec jednoduché, a toho se vážím. Ale musím uznat že ty týmy jsou si v některých aspektech, ať už lidsky nebo herně velmi podobné. Ale oba tituly mají pro mě stejně velkou váhu.

Můžeme se zastavit také u Slavie U17, nemrzí vás, že také na Final Four nedosáhla?

To mě mrzí hodně. Naše U17 má ve svém týmu skvělé hráče. Ale na rovinu, byl to pro většinu z nich absolutně první kontakt s futsalem. S týmy, co postoupily do Final Four, jsme nezískali ani bod. Tyhle těžké a klíčové zápasy jsme nezvládli, to nás stálo postup. Ale pořád říkám, že individuálně je to nejlepší tým, který jsme zatím na Slavii měli. Teď mi dokonce kluci psali, že chtějí, aby se pořád trénovalo dál, jestli existuje taková možnost. Že by jim futsal chyběl a že se chtějí do příštího roku zlepšit. To je i pro mě velká motivace. Když vidím od kluků, že zájem mají. Uvidíme, jaké ročníky budou hrát juniorku a jaké dorosteneckou ligu, jestli se to posune, jak by mělo, tak spousta z nich už půjde do juniorky. Takže uvidíme. Nejdůležitější ale je, že u futsalu chtějí zůstat a dál na sobě pracovat.

Jak se futsalovému trenérovi usíná, když se mu podaří skončit se svým juniorským týmem před Interobalem Plzeň a FK Chrudim?

S realizačními týmy obou klubů mám dobré vztahy a vidím že svojí práci dělají precizně. Plzeň svoji mládež hodně zvedla. Chrudim je každý rok jeden z nejlepších týmů. Ale abych odpověděl.. tak mně se po neděli usíná dobře, tak doufám že i trenérovi A týmu Zdeňkovi Slámovi se bude po playoff usínat stejně dobře, jako mně teď. (úsměv)