SK SLAVIA PRAHA FUTSAL

Zdeněk Sláma má za sebou první sezonu v nové roli. Přechod do pozice trenéra absolvuje doslova za pochodu, kvůli zraněním v kádru se z něj stal záhy hrající kouč. Jak celou sezonu čtyřicetiletý matador s odstupem času hodnotí?

Jak celou sezonu, která skončila pro Slavii bronzovou medailí, s odstupem času hodnotíte?
Hodnotím ji ještě lépe než bezprostředně po semifinále. Když se podívám, jak to celou sezonu probíhalo, jak jsme se semkli a za jakých podmínek jsme to celé odehráli, tak si říkám, že to byla úžasná sezona.

Poprvé jste působil v roli trenéra, musel jste téměř pořád nahrazovat zraněné hráče. Jak složité to bylo?
Já jsem si na novou roli sám teprve zvykal, když se ukázalo, že musím být navíc hrající trenér. To jsem v první odpovědi myslel těmi podmínkami – kolik kluků jsem měl zraněných. Když se někdo uzdravil, tak se hned zase někdo zranil. Říkal jsem si, že kádr máme dobrý a široký, a nakonec bylo i pár zápasů, kdy jsem ke dvěma čtyřkám měl jen jednoho hráče na střídání. Druhá čtyřka ještě držela stabilní složení, ale ta první byla vlastně stále jiná – vypadávali Křemen, Jošt, Záruba, jediný, kdo to odehrál celé, byl kapitán Homola, kolem něj se točili hráči, mezi nimi i já.

Ono všechno špatné je pro něco dobré, zapojili se mladí odchovanci. Jak jste s jejich podílem spokojený?
Myslím si, že mladíci dostali dost šancí, zahráli si proti top mančaftům, proti Chrudimi, Plzni. Nabrali dost zkušeností. Jsem za to rád. Věřím, že jsou budoucností futsalové Slavie.

Tomáš Kuchta do druhé čtyřky zapadl bez nejmenších problémů. Ještě ho stále považujete za mladého hráče?
Já jsem v průběhu času zapomněl, že Tomáš je svým způsobem nováček. Zapadl svým stylem a tím, jak spolehlivě funguje. Jako by tu byl snad deset sezon. Šel neskutečně nahoru.

Na začátku skončili Igor Leovski a Daniel, jak jste vnímal tuhle změnu?
Nedalo se nic jiného ani dělat, ekonomická realita v klubu byla taková. Na druhou stranu jsem dostal možnost začít pracovat s mladými hráči. Chtěl bych na to navázat, pokud tady v klubu zůstanu.

Měli jste i dva mladé gólmany Žežulku a Vondráčka, kteří se pravidelně střídali. Pak jste se rozhodli před play off pro Žežulku. Co vás k tomu vedlo?
Bylo to těžké, oba jsou kvalitní gólmani a opravdu se střídali, protože byli oba ve formě. Ke konci před play off byl na tom Honza Žežulka o trochu lépe, tak jsme mu dali šanci. Proti Chrudimi jsme zase chtěli zapojit i Adama Vondráčka, úplně ho neodstavit. Nakonec zachytal úžasně. Já doufám, že v budoucnu nadále oba skousnou roli, že ani jeden z nich není jednička. Aby měl tým dva opravdu kvalitní gólmany, to v lize zase tolik k vidění není. My to tak máme a doufám, že to tak zůstane.

Ve čtvrtfinále jste vyřadili na tři zápasy Mělník, byly to z vašeho hlediska ty nejpovedenější zápasy? Nebo byste vyzdvihl ještě nějaké jiné?
Určitě pohárové finále proti Chrudimi a semifinále proti Spartě v poháru. Myslím si, že výborných utkání jsme v sezoně odehráli víc. Ve čtvrtfinále nás Mělník dost potrápil, nebylo to vůbec nic jednoduchého. Není to úplně doceněné, že to bylo na tři zápasy, tomu jsem sám moc nevěřil, že se to povede. V posledním zápase měl soupeř i víc šancí, přesto jsme to zvládli vítězně.

Co vy jako hráč? Už jste říkal, že jste nečekal takové vytížení. Budete i s kariérou hráče pokračovat?
Já jsem vlastně strašně spokojený. Bylo mi líto, když mi řekli, že budu hlavní trenér, že už bych neměl hrát. Ale tu kombinaci hráče a trenéra to taky nemusím. Velice mi s tím pomohl Mário Vozár, ale i samotný tým. Spoustu věcí jsme si během zápasů odladili, fungovalo to. Bavilo mne to i jako hráče, nastoupil jsem si do zápasů, na které jsem se těšil. Nevím, jak se k tomu vedení postaví, ale já bych jako hráč končit nechtěl. Chytlo mne to a bavilo. Dokázal jsem si, že ještě jako hráč mohu něco odehrát.

Vedení klubu říkalo, že jste jako trenér překvapil. Druhá nejlepší sezona v historii Slavie, druhé místo pohár, třetí místo liga. Co jste na to hodnocení říkal?
Musím všem poděkovat, hlavně Mariovi, který mi s tím pomáhal, hlavně v těch zápasech, kdy jsem nastupoval. Pak musím stejně poděkoval i klukům, kteří moji roli respektovali, a za to, jak se chovali a pomáhali mi. Viděli, že to není jednoduché být hrajícím trenérem. V jiném týmu by to asi tak jednoduché nebylo, ale vzhledem k tomu, jak jsou tady charakterní hráči, tak to bylo jednodušší. Bylo to zezačátku těžké, byl jsem jen trenér a než jsem se si úplně zvyknul, tak jsme najednou kvůli zraněním musel začít hrát. Bylo to dřív, než jsem čekal. Dělal jsem chyby, protože nejsem typ hráče, který všechny ty věcí vidí ze hřiště. Před play off se to zlepšilo, už jsme myslím všechno dělali tak, jak to má být.

Pokračoval byste rád v obou rolích?
To záleží na vedení. Pokud budou chtít, abych byl jenom trenérem, nebude to jednoduché rozhodnutí. Je mi sice čtyřicet, musím se posouvat někam dál, ale jako hráči se mi končit nechce. Uvidíme.