SK SLAVIA PRAHA FUTSAL

V této sezoně nastřílel v 1. Futsal lize Antonín Hrdina už patnáct branek. Při zápase v Mýtě završil svoji první stovku ligových gólů ve Slavii. Ve stejném duelu ještě stihl načít tu druhou. Vzpomíná si na ten vůbec první sešívaný gól? A kterou trefu považuje za nejpovedenější?

Vzpomínáte si na svůj první gól za Slavii?
Na ten si pamatuju přesně. Bylo to v sedmnácti letech v play-off, možná, že mi bylo dokonce šestnáct. Hráli jsme proti Chrudimi, šli jsme z osmého místa. Myslím, že v brance ještě chytal Meller, dával jsem mu gól v Edenu.

Pamatujete si také, jak jste ten první gól dal?
Šel jsem do souboje na dvanácti metrech, vyhrál jsem ho a vystřelil jsem podél Mellera k tyči. Nahrával mi Ondra Míča. Bylo to v závěru na 2:2. Skončilo to myslím 2:4, což byl pro nás hodně dobrý výsledek, jak jsem říkal, šli jsme na ně z osmého místa.

Sledoval jste své statistiky? Věděl jste, že se blíží ten stý gól za Slavii?
Já jsem věděl, že se k té hranici blížím. Už jsem si myslel, že jsem to dotáhl v Olomouci, ale byl jsem Oldou Pánkem vyvedený z omylu. Říkal mi, že musím dát ještě jeden. Tak jsem dal v Mýtě raději dva. Ale stejně bych je tam oba vyměnil za výhru.

Vrátil jste se do Slavie po několika angažmá v jiných klubech, cítíte se tu dobře?
Samozřejmě, že se tu cítím dobře, jsem tu doma. Jsem rád, že mi to klub umožnil, že jsem se mohl vrátit. Jsem za to Danu Kolmanovi vděčný. Minulou sezonu jsem si herně i lidsky trochu protrpěl, přišel trest. Přijal jsem to jako chlap. Tak snad to teď Slavii vracím.

Který z těch sto gólů za Slavii vám udělal největší radost?
Nejvíc mě potěšila branka, kterou jsem dal ve finále s Chrudimí. Vím, že jsem si to u vedení před tím zápasem trochu rozházel, že jsem se nesoustředil jen na futsal. Ale já to tak tehdy měl, chtěl jsem prostě hrát a vyhrát všechno. Když jsme hráli druhý finálový zápas v Edenu, tak jsem dostal balon na volej a trefil jsem to pod víko. To byl asi ten nejpovedenější gól. Navíc to bylo první utkání ve finálové sérii, které Slavia vyhrála, proto si to dobře pamatuji. Byla to obrovská euforie před naplněnou halou, přišli tam moji kamarádi. Myslím, že jsem tam přidal ještě jednu branku a měl jsem i jednu asistenci. Vyhráli jsme 6:3. Krásný zápas.

Kolik z těch branek jste dal pravačkou a kolik levačkou přibližně víte?
Určitě jsem jich dal víc pravačkou, ale mě je to vcelku jedno. Třeba v Mýtě jsem dal jeden gól levačkou a druhý pravačkou. Když tu šanci mám, tak chodím do kliček před gólmanem. Spoluhráči mi to vyčítají a říkají, abych to tam raději rovnou řachnul. Mně to je jedno, ve skluzu to pak na nějakou nohu vyjde. Jen nedávám moc gólů hlavou, měřím metr sedmdesát devět. To jich asi moc dávat už nebudu.

Takže jste nedal skoro žádný?
To zase ne, pár jsem jich hlavou dal. Když nad tím přemýšlím, tak za dob trenéra Martina Brychty jsem tu hrál ještě s Honzou Lištvánem. V té době jsem hrál pravidelně na pivotu a tam jsem do té hlavy prostě chodit musel. Byl jsem malý, podsaditý. Občas jsem se do toho nacpal. (úsměv)