SK SLAVIA PRAHA FUTSAL

Slavia znovu našla svého spolehlivého zakončovatele. Branky Davida Jošta pomohly červenobílým do finále Poháru SFČR a k první letošní výhře na palubovkách soupeřů, když v České Lípě nastřílel sedmadvacetiletý pivot po přestávce hattrick. Co za jeho návratem střelecké formy podle něj stojí?

Proti České Lípě jste dal v druhém poločase druhý hattrick za sebou, jste hodně spokojený?
Je to druhý hattrick proti Lípě za sebou, je to můj oblíbený soupeř, jak se říká. Bylo to těžké, protože jsme zase nebyli kompletní. Ze začátku jsme je přehrávali, byli jsme lepší s balonem, ale oni jsou zkušený tým a výborně bránili. Chodili do brejků a pak sáhli po power-play, se kterou jsme se nedokázali úplně vyrovnat. Bylo jen otázkou, jestli stihnou do poločasu vyrovnat, což se díky několika zákrokům Honzy Žežulky nepovedlo. Takže ho musím výslovně pochválit. Kdyby to vyrovnali, byli by jistě na koni. Ale v kabině jsme si velmi dobře řekli, že je takhle nemůžeme bránit, že nemůžeme tolik zalézat dozadu. Začali jsme je napadat hned nahoře a pak už si prakticky nevytvořili skoro nic.

Před přestávkou se zdálo, že jste trochu ztráceli tempo a hrálo se podle domácího rytmu. Takže ta změna taktiky přišla v pravý čas, je to tak?
Ono nás to dost uspávalo, tak jsme si řekli, že to musíme změnit. Já vím, že jim jde o všechno, ale na druhou stranu, tohle se nemůže nikomu líbit, když oni hrají power-play a my tam tak jenom postáváme a nehraje se v žádném tempu. O to důležitější bylo, že jsme do přestávky udrželi vedení a pak jsme si řekli, že na ně nalezeme a od té doby to bylo v naší režii.

Pomohl jste tomu právě vy dvěma brankami rychle za sebou. Kdy jste se vlastně chytil? Bylo to v Brně na Helasu?
V Brně mi to nešlo, na Spartě to bylo lepší, teď už se cítím jako dřív. Jsem rád, že jsem se do toho dostal, a myslím, že nám to teď funguje. Jsem rád, jak je to letos ve Slavii nastavené, že to hrajeme jako parta kamarádů, které futsal hlavně baví. Máme stejné výsledky jako vloni, kdy jsme tu měli profi hráče. Je to dobré tu mít čtyři mladé kluky, kteří se dostanou do hry a osahají si to. Pak do toho mohou kdykoliv zasáhnout a pomoci. Věřím, že až se všichni uzdraví a po novém roce začne hrát i Honza Křemen, že budeme ještě lepší. Proč bychom nemohli udělat nějaký hezký výsledek?

V týmu hraje opravdu hodně mladých hráčů, pamatujete, že by jich hrávalo tolik?
Hrávalo, ale myslím si, že nebyli tak šikovní. Ti kluci musí vydržet, i když je to pro ně někdy protivné. Já jsem před dvěma týdny děkoval Filipovi Tilingerovi, který jel s námi do Brna, měl osmnáctiny a na hřiště se vůbec nedostal. Vydržel to a je tu s námi znova. Je to o píli, když vydrží a zůstanou, tak třeba budou v budoucnu dávat góly jako já. (úsměv)

Na vašem zakončení je vidět, že si věříte. Je to hlavně o té sebedůvěře v těch situacích?
Vůbec nevím, je to trochu instinkt. Já si ani ty branky moc nepamatuju. Prostě stojím a najednou je to v brance. Jsem za to rád, je to o nastavení v hlavě, to určitě znáte. Jak to tam jednou spadne, tak to tam padá dál. Teď za dva zápasy pět branek, doufám, že mi to půjde i doma proti Ústí. Možná jste se chtěl zeptat na to, že jsem dal dnes stý gól…

To jsem chtěl na závěr. Tak stý gól, bude nějaká oslava? A vzpomenete si na ten vůbec první ligový gól?
Na první gól si pamatuju dobře, dal jsem ho za Hradec Králové Mělníku u nich. Dostal jsem míč do pravé strany a z první trefil horní roh branky. Vyhráli jsme tam tehdy 5:4. A oslava nějaká určitě bude...