SK SLAVIA PRAHA FUTSAL

Kdo stojí za výrobou TOTÁLNÍHO DERBY? Již několikrát zmiňovaný bývalý brankář našeho klubu Jakub Tichý, který se vrhl na kariéru filmaře. Určitě je na místě připomenout, že členem týmu byl například v sezoně 2009/2010, která vyvrcholila pro Slavii slavnou sérií play-off s Tangem Brno, ve kterém Slavia nakonec postoupila 3:2 na utkání poté, co čtyři z pěti zápasů skončily penaltovým rozstřelem. Se stejnou bravurou, jakou tehdy chytal balony se nyní postavil ke kameře, a stál za výrobou tohoto unikátního dokumentu.

Jak vznikla myšlenka natočit futsalový film?
Všechno to vzniklo jednoho úplně normálního dne, kdy jsem se prostě odhodlal zvednout telefon a zavolat prezidentu futsalové Slavie Danu Kolmanovi před futsalovým play off Sparta - Slavia. Myšlenku natočit dokument o jakémkoliv sportu jsem totiž měl v hlavě již delší dobu. Týmové sporty jsou unikátní, mísí se zde nespočet osobnostních a povahových rysů hráčů a ti, ať se děje, co se děje, spolu musí v kolektivu nějak vycházet. Divák, fanoušek pak na stadionu vidí už jen ten výsledek, což je vlastně takový finální produkt týdenního cyklu týmu. A to si myslím, že je obrovská škoda nevidět, nebýt součástí, protože za tím vším se skrývá mnohem, mnohem více. Emoce, boj o post, napětí, příprava na soupeře, mezilidské vztahy, vedení... Proto už jsem si nějakou dobu pohrával s myšlenkou dostat se sportovnímu týmu “víc pod kůži”. A jelikož k futsalu mám ohromně blízko, byla to jasná volba. Dan Kolman tu moji bláznivinu pak už jen potvrdil. Nosil v hlavě podobný nápad, natočit o futsalové Slavii dokument. Začali jsme na sebe chrlit nápady, myšlenky a podněty. Mohlo se jít rychle na věc. Chci mu tímto velmi poděkovat. Pro futsal v ČR dělá hrozně moc.

Prozradíte nám, jakou máte vlastně futsalovou minulost?
S futsalem jsem začínal v Benagu Praha ve svých 15ti letech, kam mě přivedl nějaký můj kamarád. Tam jsem se dlouho neohřál, na turnajích jsme pořád prohrávali dvouciferným rozdílem, a to mě fakt nebavilo. Naštěstí, díky spolužákovi ze střední Standovi Maříkovi jsem dostal nabídku jít hrát do Eco-Investmentu (bývalá Viktorka Žižkov), kde jsem strávil skvělá léta v U16 a U18, dostal jsem se do reprezentace U21. Poznal jsme tam skvělé plejery a začal trénovat s A týmem Eco-Investmentu, kde hráli tehdejší super futsalisté jako byl Martin Dlouhý, David Frič, Jiří Novotný, bratři Belladové.. Eco Investment Praha však poté ukončil činnost a já se stal hráčem SK Slavia Praha futsal, kde jsem pár let strávil a odchytal pár zápasů. Dále jsem působil na Kladně na hostování, zahrál jsem si také nejvyšší soutěž futsalu v Austrálii při mém zahraničním pobytu a po příjezdu začal hrát 2. ligu za Wizards, kde teď bohužel moc nechodím kvůli svému pracovnímu vytížení. Ale věřím, že vše zase znovu skloubím a k futsalu se vrátím. (úsměv)

Jak na vás a vaši kameru, která vlastně natáčela skoro všude, reagovali futsalisté a trenéři?
Ze začátku jsem vůbec nevěděl, co mám od kluků čekat. Hlavně asi i oni nevěděli, co čekat ode mne. Hrozně rychle jsme si ale na sebe zvykli, zapadl jsem tam a stal se vlastně přirozenou součástí týmu, to bylo něco neskutečného a hřeje mě to na srdci dodnes. Ještě mnohem větší radost mi ještě před začátkem udělal trenér David Frič, kterému jsem volal a chtěl mít od něho zelenou. Kdyby mi tenkrát řekl, Kubo, tohle je moc a je to za čarou, projekt by se neuskutečnil. Proto mu patří obrovský dík za to, jak svoji roli s neskutečnou bravurou zvládl. Věřte, není to jednoduché mít za sebou pořád dokola týpka s objektivem (úsměv).

Co vás na natáčení nejvíc bavilo? Objevil jste něco nového?
Na natáčení mě samozřejmě bavily ty emoce, touha zvítězit, být lepší, než ten druhý a nikdy se nevzdat. Užíval jsem si rozhovory s hráči a jejich životní příběhy, například o Slovácích žijících zde na Slavii v hotelu, snažících se jít za svým snem. Kapitán Homoláč (pozn. Jan Homola) a další, však sami uvidíte... Zjistil jsem, že v tom týmu dřímá obrovský potenciál, jak lidský, tak hráčský. A pokud spolu tihle kluci vydrží pár let po boku Davida Friče, dokážou velké věci.

Na co se můžou diváci ve filmu těšit?
Myslím si, že každý divák si tam najde své. Z dokumentu je cítit rivalita klubů, emoce, záběry z laviček, můžete se těšit na napětí, individuální výkony, příběhy kluků, co kráčí za svým snem, a plno dalších mikropříběhů. Jak říkám, doufám, že každý si tam najde to své proč se na film podívat.

Kolik vlastně vzniklo hrubého materiálu a jak náročné bylo vybrat záběry do filmu?
Na discích mám asi něco okolo 1TB dat, což je něco okolo 2500 tisíce záběrů. Zeptejte se mé přítelkyně, ta vám poví, jak to bylo náročné (smích). Teď vážně, na projektu jsem strávil ve střižně něco přes 300 hodin.

Co bys filmu před jeho premiérou popřál?
Chci, aby se líbil a zaujal diváky i mimo futsalovou komunitu. Futsal je sport, který svojí hráčskou základnou a potenciálem má dle mého názoru být mnohem populárnějším v ČR, než momentálně je. Je to sport koukatelný, svižný, plný emocí, často rozhodovaný až v posledních minutách, a mě mrzí, že ho nezná tolik lidí ze široké veřejnosti. Proto dokumentu přeji, ať pomůže nejen Slavii, ale celému českému futsalu.