SK SLAVIA PRAHA FUTSAL

Jeho dres je součástí slávistického muzea v Edenu a je tam právem. Bývalý kapitán futsalové Slavie Tomáš Matějka nasbíral nejvíce startů v historii a byl u největších úspěchů. Jeho návrat do klubu byl proto logickým krokem. Před novou sezonou se současný sportovní ředitel nejenom ohlédl za tou minulou, ale především stanovil priority pro tu nadcházející.

Jak jste spokojený s loňskou sezonou, když to s odstupem času hodnotíte?
Spokojený…jsem spokojený s fungováním klubu i celého kádru, jinak bych do toho nešel do další sezony se stejnými hráči. Byla to i podmínka spolupráce s trenérem Davidem Fričem. Řekli jsme si, že kádr, který odehrál play-off, musíme maximálně udržet pohromadě. Od toho jsme se odrazili a hned po vyřazení v semifinále s Plzní jsme začali s hráči jednat. Nenechávali jsme to na poslední chvíli. Abych odpověděl na otázku, se sezonou spokojený jsem, ale vím, že je to dlouhodobá práce a já chci pracovat dlouhodobě s hráči, kteří se osvědčili. Nechci to celé vytvářet jen pro jednu sezonu.

Musel jste v dost důležité fázi sezony přivést nového trenéra, jak těžké bylo tohle rozhodnutí?
Bylo to zatím jedno z mých nejtěžších rozhodnutí. David Filinger je můj velký kamarád, ale tohle muselo jít stranou a musel jsem změnu udělat. Výsledky nebyly moc dobré, a hlavně herní projev týmu se mi začal nelíbit. Bylo to vynucené i ze zdravotních důvodů, v té chvíli nebyl trenér fit a nemohl týmu dát tu potřebnou energii, kterou mu ze začátku dával. Ale to, co z týmu udělal, to si zaslouží moje velké poděkování, protože si to hrozně rychle sedlo v kabině, a to je jeho velká zásluha. David Filinger tomu dal ten správný a potřebný základ.
 

David Frič hned na začátku řekl, že bez vás by do Slavie nešel. Je to tak?
My se s Davidem známe dlouho, poznali jsme se hlavně jako protihráči a pak chvíli i jako spoluhráči z velkého fotbalu. Názorově i osobně jsme si sedli pokaždé, když jsme se mimo hřiště bavili. Já jsem poté, co David Filinger skončil, měl jasnou volbu. Byl to ten moment, kdy jsem musel Davida Friče oslovit. On už poměrně dlouho netrénoval a futsalu se vyhýbal, což mi to ztěžovalo. Měl své rodinné důvody, kterým jsem rozuměl. Ale chtěl jsem ho získat a spolupracovat s ním. Jsem rád, že se mi to nakonec podařilo.

Hned po svém nástupu začal pracovat na obranné fázi, propracovávat obranné i útočné standardky, to jste od něj čekal?
Od pevné defenzívy se musí všechno odvíjet. Od fyzické přípravy přes nácviky herních situací až po taktické věci a standardky, to všechno má trenér dokonale zvládnuté a myslím si, že lepšího českého, volného trenéra bych ani nemohl najít. Pokud hráči nestagnují a zlepšují se, tak s nimi spolupracovat chci, a to samé platí i o trenérovi. Je tu moje jednoznačná vidina, aby tu pracoval dlouhodobě. Na začátku jsme si řekli, kam chceme ten tým dovést. Ale kvalita práce s týmem se prokáže až po čase, teď jsme chtěli udržet kádr a vhodně ho doplnit. Takové typy, které teď přijdou, tady zatím nebyly. Davida to musí bavit, určitě nechceme na sebe štěkat a jít proti zdi. Je to všechno o domluvě a taková spolupráce se vždy vyplatí.

Na některých hráčích byl zejména v play-off vidět velký posun. Homola a Jošt se dostali do reprezentace, to samé platí o slovenských hráčích. Berete to jako obraz toho, jak Slavia fungovala?
Ukazuje to, jak se s těmito hráči v klubu pracuje. Od vedení až po trenéra, v klubu si získávají renomé, aby byli zváni do národního týmu. My na jednu stranu jsme rádi, ale jsme na tom asi teď tak podobně jako fotbalová Slavia – na repre srazy nám odjedou dvě třetiny týmu a je složité v tom období trénovat v klubu. Z jedné strany je máme rádi a zároveň je nemusíme.

Jak jste spokojeni se zahraničními hráči?
Když jsem do klubu přišel, chtěl jsem jet po česko-slovenské linii, nechtěl jsem tu čtyři Brazilce. To není cesta. Pokud sem přijde někdo tak kvalitní jako teď vidíme Daniela a Leovského, tak jo, ale jinak ne. Přece neodstavíme šest Čechů kvůli čtyřem zahraničním hráčům. To by mě ani nebavilo. Přece to teď nerozstřelíme, protože nás Plzeň v semifinále porazila.

Zdeněk Sita je velký talent, vidíte budoucnost futsalové Slavie v něm?
Do Zdeňka vkládáme velké naděje, už ve svých letech má velmi vysoké předpoklady. Ale znám spoustu takových talentů, kteří to během jednoho roku zazdili. Musí sám sobě i klubu ukazovat, že je schopen podávat stabilně kvalitní výkony. Jsme rádi, že ho tu máme, ukazuje cestu dalším mladým hráčům. Doufám, že nám to covid nepřeruší, a můžeme se těšit zase na juniorské soutěže, protože je velice důležité, aby tohle fungovalo.

Mluvil jste o doplnění kádru, dá se k tomu říct něco konkrétního?
Doplnili jsme ho na začátku soustředění tak, abychom udělali tlak na určité posty, abychom viděli, jak jsou někteří hráči schopní pod tlakem reagovat. Ještě je tu nějaké zkušební období, neříkám ale, že se všechny příchody uskuteční.

Dřív jste byl kapitán a stál jste jen na straně týmu, překvapilo vás něco, když jste se obrazně řečeno postavil na druhou stranu? Nelitujete toho někdy?
Je pravda, že to je úplně jiný pohled. Jako hráč se věnujete hraní na hřišti, jako sportovní ředitel vidíte věci, které futsalista neřeší. Ne že bych byl něčím překvapený, ale je třeba vnímat věci z obou stran a vybalancovat to. Když jsme se s Danem Kolmanem domlouvali, tak mi říkal, že má největší strach z toho, že budu myslet jen na kabinu a ne na klub. Po roce jsme si sedli a on se usmíval, že jsem ho v tomhle ohledu mile překvapil. Snad jsem se s tím správně srovnal, zvyknul jsem si. Posoudit to musí někdo jiný. Každopádně toho vůbec nelituji. Je to jedna z dalších etap mého sportovního života.

Jaké cíle má futsalová Slavia do nové sezony?
Já jsem chtěl, aby mi všichni ze sebe ukázali to nejlepší. To udělali a důsledek je ten, že tu zůstali. Je to dlouhodobý cíl, nechci stavět kádr na jednu sezonu, jak už jsem říkal, když se to projeví už teď, tak to bude jedině dobře. Chci, aby realizační tým dále špičkově pracoval, kromě trenéra to platí i o kouči brankářů Mario Vozárovi a hrajícím asistentovi Zdeňku Slámovi, počítám do toho i fyzioterapeutku Danu Hrbáčkovou. Tito lidé mají moji velkou důvěru, protože odvádějí kus dobré a poctivé práce. A co řeknu klukům v kabině před prvním zápasem? Řeknu jim, že chceme finále. Myslím si, že s tímto týmem jiné cíle ani mít už nemůžeme. Musíme si dobře rozehrát základní část a vstupovat do play-off s výhodnou pozicí.