SK SLAVIA PRAHA FUTSAL

Slavia má za sebou svižný restart 1. FUTSAL ligy. V novém roce odehrála šest zápasů, připsala si čtyři výhry, jednu remízu a jednu prohru. O nebývale hektickém období si s námi povídal kapitán Jan Homola, který je se třinácti asistencemi mezi třemi nejlepšími hráči celé soutěže v této statistice.

Jak jako kapitán hodnotíte zápasy, které Slavia odehrála od restartu soutěže?
„Zápasy hodnotím kladně, až na domácí nevydařené derby. Jinak si myslím, že naše týmové pojetí bylo základním kamenem všech výher. Naše hra měla dobrou intenzitu a rytmus, hráli jsme agresivně, a využívali šance ke skórování. K tomu se přidali velmi dobré individuální výkony. S restartem soutěže a prvním měsícem kalendářního roku můžeme být spokojeni, ale nesmíme usnout na vavřínech a musíme stále poctivě pracovat a zlepšovat se. Pořád se výkonnostně můžeme hodně posunout. To pozitivní hodnocení se samozřejmě nevztahuje na domácí derby.“

Co bylo po znovuzahájení soutěže nejtěžší?
„Co se týká týmu, tak chyběla zápasová praxe. Žádný trénink nenahradí zápasové situace. V prvním utkání proti Helasu to bylo vidět, že naše souhra nebyla ideální. Ale postupem času jsme byli více a více jistí na míči a výkony začaly mít vzestupnou tendenci. Co se týká mě osobně, tak jsem měl štěstí, že se mi povedl hned první zápas po restartu, to mi dodalo potřebný klid a sebevědomí. Věděl jsem, že kondičně a mentálně jsem připravený dobře.“

Jedno derby se povedlo, to druhé naopak vůbec ne. V čem byl největší rozdíl v těchto dvou zápasech?
„Na Spartě jsme využili všechny šance. V domácím zápase nás koncovka zradila, ale všechno má svůj důvod. Myslím, že po brzkém vedení jsme si mysleli, že už se nemůže nic stát. A tomu věřte, že vždycky se něco stát může, a pokud s tím nepočítáte a ztratíte koncentraci, tak se to vymstí. To byl náš případ. Body se dávají za 40 minut, a ne jenom za 3 minuty. Ponaučili jsme se z toho. Facka přišla v nejméně vhodný okamžik. Ale někdy je dobré spadnout dolů, abyste si uvědomil, že být nahoře není samozřejmost.“

Tým dokázal na prohru v domácím derby reagovat, může ve výsledku být taková reakce posílením?
„Určitě ano. Nepochyboval jsem o tom, že by nás to rozložilo. Už v zápase v Plzni jsme ukázali, že týmový duch, který Slavii vždy zdobil, opět ožil. Ukázali jsme charakter, toho si cením nejvíc. Po právu trenér sáhl i do sestavy a byl to povedený impulz. Ale největší prověrky teprve přijdou. V únoru nás čekají zápasy se špičkou ligy. S týmy, se kterými se chceme měřit a porážet je.

Zápas s Helasem se hrál ve staré hale Vodová, nemáte na ni nějaké zvláštní vzpomínky?
„Ano, tak obě haly na Vodové mají pro mě zvláštní kouzlo. Strávil jsem tam pět sezón v dresu Tanga Brno. Ve staré hale jsme společně s Radimem Zárubou získali titul mistrů ČR v kategorii U17. Takže vzpomínky na toto období jsou krásné. První dvě, tři sezóny ve Slavii. když jsem přijel hrát do Brna, tak to bylo zvláštní. Ale teď už to beru jako normální zápasy. Kluky z Brna znám všechny. Se spoustou z nich jsem i hrál, ale je to už tak dávno, co jsem v Brně působil, že jsem od toho už i vnitřně odtržený.“

Na co se Slavia zaměří během pauzy?
„Myslím, že tento první týden pauzy to bude dobíjení baterek. Takže tréninkové jednotky budou mít vyšší intenzitu. V druhém týdnu, kdy už se bude blížit zápas s Ústím, se začnou více ladit taktické věci. Je dobře, že i hráči, kteří mají drobná zranění, se mohou dát do pořádku, protože únor bude zase nabitý.“

Chybí vám v hale diváci? Je to velký nezvyk hrát v takovém tichu?
„Abych řekl pravdu, tak já mám v zápase svůj svět. Snažím se dostat do stavu flow, takže v některých situacích ani nevnímám, že fanoušci v hale nejsou. Každopádně nezvyk to je, vědět že vás fanoušci a vaši blízcí nemohou přijít podpořit. Jsem každopádně rád, že kluby vysílají všechna utkání na internetu. Ale ať je to tak, či tak. Celkově lidi v hale chybí. Futsal a sport obecně se hraje pro fanoušky, pokud v hale nemůžou být, tak to nikdy není ideální. A futsal jako každý sport fanoušky potřebuje. Věřím, že brzo vše bude v normálu a že výhry a prohry budeme sdílet se svými příznivci.“

Juniorské soutěže se nehrají, jak velká škoda to pro celý futsal podle vás je?
„Nechci to hodnotit předběžně, ale situaci v juniorském futsale po této době nevidím růžově. Bude náročné, abychom udrželi všechny hráče u futsalu. Na druhou stranu s našimi hráči jsem v kontaktu a těší se, až zase za naši juniorku nastoupí do ostrého zápasu. Každopádně tato situace bude mít negativní dopad na mládežnický sport v globálu. Děti se musí socializovat, pokud jsou takovou dobu mimo kolektiv, tak to rozhodně není dobře. U dětí, které se sportem začínají, se musí vypěstovat láska ke sportu, pokud dítě tuto vazbu nezíská v pozdější věku, tak už ji nikdy nedosáhne na přijatelnou úroveň. Děti okolo puberty by měly mít sport i jako únik od reality a vybití hormonů. A pak tu máme mládež ve věku dorostu, kde se láme chleba, jestli se ve sportu prosadíte. Teď si představte, že je vám sedmnáct let a už jste osm měsíců neměli pořádný zápas, kde načtete herní situace. Myslím, že spousta dětí, které nemají silnou vnitřní motivaci a přesvědčení, tak se sportem skončí. Ale budu rád, když se budu mýlit.“

Pojďme zpátky k futsalu. Jak jste spokojený celkově se svými výkony a osobními statistikami? Nemělo by být více gólů?
„Já to nijak zvlášť neřeším. Mám nastavenou hlavu tak, že se snažím pořád jít svojí cestou. Proto mě nevyvede z míry, když se mi pár zápasu nepovede, a už z toho nedělám tragédii. Na druhou stranu díky tomu ani nepřeceňuji dny, kdy se mi daří a mám formu. Protože forma umí rychle přijít, ale i rychle odejít. Zvlášť v letošní sezóně, kdy zápasy jsou rychle za sebou. Ale co se týká herní stránky, tak myslím, že výkony na podobné úrovni podávám od loňského ledna. Kdy se změnilo dost věcí, jak na futsale, tak i v osobním životě, jen nebyl prostor to naplno ukázat, protože loňska sezóna byla předčasně ukončena. A to, že bych měl dávat více gólů, to neslyším poprvé. Do šancí se dostávám každý zápas, za to jsem rád. Teď po restartu ligy mohlo být přesných zásahů více, ale v hodně případech mi chybělo patřičné štěstí. Ale kdo mě zná, tak ví, že já jsem rád za každý gól, asistenci, založení útoku nebo zabránění soupeřova útoku. Největší radost mám, když na konci utkání vyhraje můj tým. Proto hraji kolektivní sport.“

Co říkáte na to, že David Jošt je v tuto chvíli nejlepším střelcem ligy?
„Já jsem rád, že Jošťák góly dává a střelecky se mu daří. Pro naši celou čtyřku je to výborná vizitka. Každopádně více než vstřelené góly si na Davidovi cením jeho vítězné mentality a charakteru. On nikdy nic neodflákne, vždycky v zápase nechá všechno i když se mu třeba herně tolik nedaří, ale pro tým se obětuje.“