SK SLAVIA PRAHA FUTSAL

Na sezonu 2019/2020 budou mít červenobílí futsalisté také velice příjemné vzpomínky. Slavia U-19 vedená trenérem Janem Homolou získala v Juniorské lize zlaté medaile, které vybojovala na hřišti. Jak se mladý, nadějný trenér dívá na tento úspěch s odstupem času a jaké má plány do příští sezony?

Jak na zisk zlatých medailí s odstupem času vzpomínáte?
„Byla to moje premiérova sezóna v roli trenéra a hned okořeněná ziskem titulu. Takže na tuhle sezónu budu vždy vzpomínat s velkou radostí. Ale já na vzpomínky moc nejsem. Z toho se žít nedá. Člověk musí žít teď a tady. Jediné, co může chtít, jsou další úspěchy, a ty já chci.“

Čekal jste hned takový úspěch?
„Před sezónou jsem nečekal vůbec nic. Protože jsem nevěděl do čeho jdu. Zápasy juniorek jsem viděl naposled, když jsem vyhrál titul sám jako hráč. Takže to je osm let. Znal jsem kvalitu našich hráčů, ale o soupeřích jsem upřímně skoro nevěděl nic. Tohle všechno jsem se učil za pochodu. Ale někdy je to lepší, skočit do toho rovnýma nohama a nepřemýšlel co tě čeká. Během sezóny jsem viděl, jak zvládáme zápasy, a věřil jsem, že do FinalFour postoupíme. FinalFour je o momentální formě, tu jsme měli nejlepší. Proto jsme získali titul.“

Jak těžké bude takovou pozici obhájit?
„Kdo někdy vyhrál nějakou soutěž, sám ví, jak je to těžké. Obhájit něco je mnohem náročnější než to získat. Klukům vždy říkám, že se na ně soupeři chtějí vytáhnout. Jsme Slavia Praha, každý nás chce porazit ještě víc než jiné. Získat tenhle skalp do své sbírky. Věřím, že kluci budou znovu hladoví po úspěchu. To bude základ pro další sezónu.“

Už přemýšlíte nad další sezonou u U17 a U19?
„Já začal přemýšlet hned pár dní po zisku titulu. Pár věci se mi nelíbilo, a ty chci do další sezóny zlepšit. Měl jsem v plánu celé jaro jezdit po fotbalových zápasech dorostu, a získávat hráče do našeho klubu. Bohužel se to danou situaci zkomplikovalo, ale už jsem byl asi na pěti přátelských zápasech a pár hráčů jsem oslovil. Určitě chci hlavně posílit tým U17, už se nesmí opakovat to co loňskou sezónu. Snad se nám to podaří a poskládáme konkurenceschopný tým.“

Jak se oba týmy promění?
„V první řadě chci, aby hráči co dokončili juniorský věk, a přechází do mužské kategorie, aby začali přípravu s A týmem. Přeji jim hodně štěstí, vůle a vytrvalosti. Dnešní mladí tohle bohužel nemají, a proto z nich 95% končí. Někdy to chce se víc kousnout, a všem ukázat, že na to mám. Když jako mladý hráč nemám tolik taktických zkušenosti, tak trenérovi ukážu, že mám nejlepší kondici, že jsem vítězný typ. Že chci víc než ostatní. Že jsem hladový po úspěchu. Tohle bych si přál. Aby Ti kluci ukázali charakter. Jinak samozřejmě týmy se malinko promění, samozřejmě víc v kategorii U17 než U19. Narovinu musím říct, že čekám od všech daleko víc. Větší pracovitost. Nechci, aby to znělo nějak přehnaně, ale pokud uvidím,že týmy mají kvalitu, tak prostě chci, aby se do Final Four probojovala obě mužstva. Já úspěch chci, a udělám proto maximum. To stejné vyžaduji po hráčích. Když proto uděláme všechno, co je v našich silách a nevyjde to, tak máme aspoň čisté svědomí, ale jakmile si po sezóně budeš říkat, to jsme mohli udělat líp a tohle taky..... tak to je k ničemu. Myslím, že se to dá říct mnohem ostřeji. To nechci dopustit.“

Není to pro trenérskou kariéru taky trochu zrádné, když hned v první sezoně dosáhne na vrchol?
„Já jsem detailista. Kdo mě zná, tak ví. Já zatím nejsem ani žádný pořádný trenér. Trénuji rok. Já jsem hráč, pořád tu hru sleduji jako hráč. Neumím se od toho odprostit. To přijde snad s věkem. Já jsem na začátku, chci se učit a postupně zlepšovat. A až skončím jako hráč, tak se do toho vrhnu naplno. Samozřejmě doufám, že to bude až tak za patnáct let. Pro mě je trenérský vzor Martin Brůna a Martin Brychta. Myslím že dva klíčoví trenéři v mojí kariéře. A já chci ty hráče učit futsal, jak nejlíp to jde, ale zároveň chci, aby měli touhu po vítězství. Aby měli dobrý charakter. Aby měli motivaci se neustále zlepšovat. Někdy ty kluky nevychováváte jen jako hráče futsalu, ale taky jako lidi. Trenér je ta největší zodpovědnost nejen za výsledky, ale taky za vystupování týmu jako celku. Tenhle tým U19, co udělal titul, ukázal charakter. Výborná parta, která táhla za jeden provaz a šla si od prvního zápasu pro titul. Jsem rád za ty výpadky a facky které jsme dostali během sezóny, nepovedené konce některých zápasů. Kluci aspoň viděli, že výhra není zdarma. V konečném důsledku jsem strašně rád, že tým, který jsem poprvé trénoval, byl zrovna tenhle. To je jako s první láskou. Tu si taky pamatuješ do konce života.“