SK SLAVIA PRAHA FUTSAL

Srbský reprezentant Marko Radovanovič vstřelil v semifinálové sérii proti Svarogu Teplice čtyři branky, ale radost z nich žádnou neměl. „Udělali jsme příliš mnoho chyb, které soupeř dokázal potrestat. Měl na to celou řadu zkušených hráčů,“ ohlédl se za koncem slávistické futsalové sezony. S působením ve Slavii byl ale jinak velice spokojený.

Zdálo se, že brankář Jeronimo je přímo nepřekonatelný, vy jste mu ale čtyři branky dal. Jaký je na to recept?
Asi jsem měl jen štěstí, je to vynikající gólman. Mrzí mne, že to týmu více nepomohlo. My jsme ale udělali příliš mnoho chyb v obraně, které Teplice dokázaly potrestat. Měly na to zkušené hráče. Ve čtvrtfinále proti nám Plzeň tak efektivní nebyla. Sice jsme sérii vyhráli 3:0, ale měli jsme v tomhle trochu štěstí zase my.

Byla efektivita Teplic tou hlavní zbraní, která podle vás rozhodla?
Je pravda, že oni z pěti střel dají šest gólů. Ale my jsme měli lépe bránit, není možné dostat devět branek a vyhrát zápas. Těch inkasovaných branek bylo prostě moc. Když funguje obrana, tak je k vítězství blíž.

Možná se všechno lámalo hned v prvním zápase…
To bylo pro nás složité, několik branek jsme soupeři nabídli sami, ale to utkání mělo divný průběh. Měli jsme spoustu faulů, i když jsme nehráli nijak tvrdě ve srovnání s Teplicemi. Tohle ten zápas úplně zničilo. S pěti fauly jsme nemohli už soupeře pořádně dostupovat. Bylo to složité.

Byli jste po semifinále hodně zklamaní?
Všichni chtěli do finále! Byli jsme všichni zklamaní. Převážily jejich zkušenosti, asi jsme narazili na svůj limit v této sezoně. Teka, Tato, Nene a Jeronimo jsou hráči, kteří v těch klíčových momentech prostě svoje zkušenosti uplatnili. My jsme byli často lepší, ale prostě oni to zvládli líp. Jeronimo byl klíčový hráč.

Kdo vyhraje podle vás finále?
Nevím, každý říká, že Sparta je jasný favorit, ale já si to zase nemyslím. Hráči Sparty mohou být unavení, mají za sebou těžká utkání. Teplice mají srovnatelnou kvalitu.

Celkově jste se svým působením v Praze spokojený?
Já jsem přišel do Prahy ve fázi, kdy jsem dlouho před tím trénoval individuálně, potřeboval jsem čas, trénink s týmem. Časem jsem se cítil lépe. Tým byl naprosto v pohodě, parta výborná.

V národním týmu se Vám dařilo…
Ano, hráli jsme proti Brazílii, to byl velký zážitek. Bylo skvělé si proti nim zahrát a porazit je.

Co všechno jste se naučil česky?
Spoustu věcí! (smích) První slovo, které jsem uměl, bylo „pokuta“, hned jak jsem dal tři góly...

To není pokuta, ale příspěvek do kasy...
„Ano, ano, to jsem později pochopil. Ale spousta slov je podobných se srbštinou, nebyl žádný problém všemu porozumět. Myslím, že se kluci taky od nás toho dost naučili. (úsměv)