SK SLAVIA PRAHA FUTSAL

Kategorii U17 ovládli hráči pražské Slavie. Přinášíme rozhovor s Janem Šimonem ml., který stojí za úspěchem mladíků v sešívaných dresech. Jako asistent pomáhal Nenadu Veljkovičovi v první polovině sezóny a následně spolupracoval s trenérem A týmu Ivanem Božovičem.

Honzo, gratuluji k prvenství v kategorii U17. Věřili jste v tento úspěch před sezónou?
Děkuji za všechny. Naším cílem od začátku sezony bylo umístit se v TOP 3, v což jsme věřili. Reálné myšlenky a kalkulace o titulu přišly až v posledních kolech, kdy jsme prvenství měli na dosah ruky a díky zaváhání Chrudimi nám to vyšlo.

Jak často hráči této kategorie trénují a jaká je náplň jejich tréninků?
Před sezonou jsme s juniory trénovali dvakrát týdně, kdy byl občas jeden z tréninků vyměněný za zápas. V průběhu sezony jsme trénovali už jen jednou týdně. K tréninkovým dávkám jsou ještě naši junioři základním kamenem pro naše B-mužstvo hrající pražský přebor, kde nabírají potřebné zkušenosti a herní praxi.

Jedná se o věkovou kategorii, kde ještě spousta hráčů věří v úspěchy i ve fotbale. Jak se s tímto faktem perete jakožto trenéři?
Z vlastní zkušenosti vím, že fotbal míval většinou přednost. Jako trenér to už ale tak rád neslyším. (smích) Víme, že hráči hrají fotbaly, konečné rozhodnutí je ale na nich. Jestli chtějí hrát například o titul mistra republiky, nebo místo turnaje pojedou na přípravný zápas zimního turnaje. Jsem rád za každého hráče, který si v tu chvíli vybere futsal.

Vidíte v týmu hráče, kteří by se v blízké době mohli objevit i v mužském "A" týmu?
Jak v kategorii do 17, tak i do 19 let jsou hráči, kteří se v blízké budoucnosti mohou objevit v A-týmu. Za jak dlouho a jestli vůbec se tam dostanou, je ale pouze na nich. Někteří se již do kádru probojovali a sbírají cenné zkušenosti, další budou po letošním úspěchu určitě následovat.

Vy jste ještě jako hráč slavil se Slavii titul v kategorii U19. Vzpomínáte na tuto spanilou jízdu někdy?
Ano, to je pravda. Jak se blížil konec sezony a šance na titul byla víc a víc reálnější, vzpomínal jsem na to čím dál častěji. Osobně si ale myslím, že je škoda, že letos nebylo Final Four nebo nějaká podobná varianta. Už před zápasem s Jeseníkem jsme věděli, že pokud ho zvládneme, staneme se mistry. Final Four bylo více emotivnější. A navíc jsme ještě nedostali pohár ani medaile, dostaneme je dodatečně, což emočnímu průchodu po zápase také moc nepomůže. Myslím si ale, že klukům teprve dojde, co dokázali, stejně jako to bylo tehdy u nás.