SK SLAVIA PRAHA FUTSAL

V zápase s Chrudimí se futsalisté představili v úplně nových sešívaných dresech s velkou slávistickou hvězdou. Prezident klubu Daniel Kolman nám přiblízil některé další detaily, které se s návratem k tradiční verzi nejkrásnějších dresů na světě pojí.

Dresy mají nový design, co pro vás bylo na nich nejdůležitější?
To je jasné, no přece jsou zase sešívané! :) Moc mi to chybělo, ke Slavii její tradiční dresy prostě patří. Moc mě mrzelo, že Adidas tyto dresy neměl. Ale vše je napraveno. Futsal není bohatý sport, proto nás vynikající nabídka Adidasu zaujala a šli jsme do ní. Dresy byly problém, stříbrnou sezónu jsme museli "přežít" v bílých a červených dresech. Je to za námi, už se zase můžeme prezentovat v našich tradičních.

Jsou něčím ještě zajímavé?
Mám rád historii. I proto je na dresech hvězda v bílém poli větších rozměrů, než je obvyklé, tak, jak ji měli slávisté na dresech například v meziválečném období. Je to jakýsi odkaz na tuto dobu, a známka toho, že se hrdě hlásíme k tradicím Slavie a její historii, na kterou jsme pyšní.

Jak je pro vás osobně důležité mít sešívané dresy?
Ano, velmi. Moc mě to trápilo. Jsem ortodoxní slávista, antisparťan, nikdy bych sešívané barvy nezradil, jsem na to, že jsem sešívka velmi hrdý, a nijak se za to nestydím! :) Samozřejmě to beru trochu odlehčeně, souviset s tím musí i pokora a sportovní respekt k soupeři, což jsou věci které určitě ctím.

Co zatím říkáte nové sezoně? Nejste už trochu nervózní?
Musíme mít trpělivost, měníme zásadně styl hry. Věřím našemu trenérovi, že jde správnou cestou. Myslím, že na hřišti už začíná být vidět, že hrajeme jinak, ale chápu že to nejde změnit a překopat za měsíc. Takže nervózní nejsem, i když samozřejmě každá prohra bolí. Bude to znít jako klišé, které už bylo stokrát omleté, ale je pravdivé. Prohrát se může, ale musí to být se vztyčenou hlavou a pocitem, že na hřišti se nechalo vše. Pak nezbývá jen smeknout klobouk, a říct, soupeř byl prostě lepší. Pokud ale ten pocit nemám, a vidím, že výkon byl odevzdaný, zlobím se. Je to o cílech a ambicích. Bronz i stříbro už máme, chceme víc. A k vyššímu cíli vede strastiplná cesta, jeho naplnění nemusí přijít ihned. Takže ano, jsem připraven na to, že nějaké období bude trvat, než se ukáže zda zvolená cesta na vrchol byla správná. Trenér ani tým není pod výsledkovým tlakem, mají naprostou důvěru vedení. Chceme ale vidět herní progres a stoprocentní přístup.