SK SLAVIA PRAHA FUTSAL

Futsalovou Slavii dovedl k největším úspěchům v historii. Po skončení finálové série se přesto rozhodl u stříbrného týmu skončit. Za svým působením u červenobílých barev se trenér Martin Brychta ohlédl s odstupem času a potvrdil, že zatím prožil nejúspěšnější období trenérské kariéry. Sešívaným bude samozřejmě držet palce dál.

Vzpomenete si, s jakými cíli jste do Slavie přicházel?
Jak jsem přicházel vlastně několikrát, poprvé před devíti lety, kdy se futsal ve Slavii transformoval ze SELPu. Pak byla pauza a po dvou letech, kdy jsem dostal další nabídku, jsem se do Slavie vrátil. Před tím posledním nástupem jsem klub už dobře znal, všechny kluky, kteří ve Slavii pracují, i část týmu, který tam zůstal. Takže jsem věděl, že jsou to lidé, se kterými je dobré pořízení, že jsou féroví, lidští a poctiví. Už proto jsem nabídku vzal. Měl jsem v Praze u syna i určité zázemí, které jsem mohl využívat. I to mělo svou váhu.

Napadlo vás na začátku toho posledního angažmá, že budete nakonec brát medaile?
V první řadě jsme chtěli postavit tým z kluků, kteří o to mají zájem. A postupně to zlepšovat a zvyšovat požadavky. Zezačátku jsme medailové ambice neměli, chtěli jsme spíš připravovat tým, který by se mohl v budoucnosti se špičkou úspěšně rovnat.

Poslední dvě sezony medaile přinesly, v čem vidíte s odstupem času to hlavní zlepšení?
Tendence byla vzestupná, poslední dvě sezony byly hodně dobré. Hlavně ten poslední rok, kdy se začalo pracovat tak, jak se má. Do klubu přišli další lidé, kteří tomu dali ten správný směr a trend. Druhé místo bylo výsledkem práce všech, kdo se na sezoně podíleli.

Bylo to také o zvýšení intenzity a frekvence tréninků?
To určitě! Zvýšili jsme počet tréninků. My jsme zezačátku asi jako každé druhé mužstvo v lize trénovali dvakrát týdně, to bylo málo na to, abychom pomýšleli na špičku ligy. Pokud jsme se chtěli vyrovnat Chrudimi, museli jsme začít víc trénovat. Bez toho to nejde.

Jak moc pomohl příchod nových hráčů, kteří byli téměř všichni reprezentanti?
Pomohlo to samozřejmě výrazně. To se týká Radima Záruby i Martina Směřičky, před tím Jiřího Novotného, Michala Saláka a dalších. Dodali týmu svoji kvalitu a trochu i nový rozměr, na kterém mohli ostatní stavět.

Pracovali jste hlavně s českými hráči, myslíte si, že je bez zahraničních hráčů možné být v naší futsalové lize dlouhodobě úspěšný?
Je to hlavně hodně o podmínkách. Nemá velký smysl sem brát hráče z druhé úrovně, kteří nejsou lepší než ti naši. Je to o tom, zda klub má finanční zázemí na to, aby sem ze zahraničí přivedl opravdu špičkové hráče a vytvořil jim náležité podmínky. To platí i o tom, aby se dále rozvíjeli i naši reprezentanti. V takových podmínkách je pak možné dlouhodobě být na špičce.

Který zápas vás během slávistického angažmá nejvíc potěšil?
Zápasy v play-off proti Benagu a pak také proti Chrudimi, zejména ten, který jsme dokázali vyhrát. Pro člověka, který futsal dělá tolik let jako já, to znamenalo hodně. Viděl jsem, že to všechno úsilí k něčemu bylo a že to nebyla náhoda, ale výsledek odvedené práce.

Je nějaký zápas, který vám naopak stále leží v žaludku?
Takové by se také našly. Ale nejvíc asi ten z poslední základní části v Hradci Králové. Ten jsem ještě z hlavy nedostal. To dodnes nechápu, jak jsme tam mohli takhle prohrát a po takovém výkonu.

Po sezoně skončil dlouholetý kapitán Tomáš Matějka, jak se vám pracovalo s ním?
Tomáš byl v týmu ještě před mým první příchodem. Je to spolehlivý a hodný chlap, o kterého jsem se mohl jako o kapitána opřít. Futsalu a Slavii dával přesně to, co pravý slávista dávat má. Obětoval futsalu i hodně ze svého osobního a pracovního času. Bylo to fajn s ním spolupracovat.

Futsalu hodně obětuje také Dan Kolman, prožili jste spolu asi taky hodně zajímavých chvil…
My jsme se vždy s Danem na všem domluvili. Vždy to dopadlo ku prospěchu klubu. Prožili jsme dramatické a náročné chvíle, ale jak říkám dopadlo to všechno dobře. Nejenom s ním, ale i s ostatními jsme myslím dobří přátelé, nebudu mít nejmenší problém se s nimi znovu kdykoliv sejít.

Byla poslední sezona vrcholem vaší trenérské kariéry?
Dá se říct, že ano. Byl to vrchol. Byl jsem ve Slavii dlouho, zažil jsem i záchranářské práce, kdy jsme ligu udrželi na poslední chvíli. Nakonec to skončilo bojem o titul. Finálový duel jsme odehráli také hodně slušně. Když se za vším ohlédnu, tak budu vzpomínat jenom v dobrém.

Bylo to těžké rozhodnutí odejít, nebo jste už cítil, že je třeba polevit?
Jak to říkáte, měl jsem delší dobu pocit, že musím polevit. V play-off to bylo náročné, šel jsem z práce do práce, z té své, která mne živí, hned na futsal. Zápasy šly rychle za sebou. Najednou jsem byl pořád jenom v Praze. Ale to nebyl ten hlavní důvod, už jsem delší dobu cítil, že si od toho cestování a napětí budu chtít odpočinout.

Jak vidíte svoji futsalovou budoucnost?
Nějaké nabídky mám, ale zvažuji je. Ale pokud něco přijmu, tak jenom tady doma v Mýtě. Slavii bych chtěl popřát, aby se jí nadále dařilo a na poslední úspěchy dokázala navázat. Budu ji dál samozřejmě držet palce.