SK SLAVIA PRAHA FUTSAL

Vedení A týmu se ve futsalové Slavii ujal před touto sezónou Dominik Rodinger, který byl jmenován sportovním ředitelem klubu. Jeho starostí je sportovní a organizační chod našeho elitního mužstva. Dominik je bývalým fotbalovým brankářem, který dosáhl nezanedbatelných úspěchů. Ve futsalu nasbíral několik ligových startů v našem mužstvu. Pracuje pro Asociaci fotbalových hráčů.

Stal jsi se novým sportovním ředitelem futsalové Slavie. Baví Tě to?
Může někoho nebavit práce v tak slavném klubu jako je Slavie? Před sezónou přišel prezident Dan Kolman s nabídkou, zda bych to nechtěl zkusit. Že by chtěl posunout Slavii o kus dál a mě osobně začlenit do realizačního týmu. Domluvili jsem se, že to zkusím první měsíc a řekneme si, co a jak dál. Cítil jsem, že můžu futsalové Slavii něco dát a tak pokračujeme. Vidím zde spoustu detailů, které se dají zlepšít, a tím pádem dát hráčům maximalní servis k jejich práci.

Poznal jsi chod fotbalového klubu, i toho futsalového. Kde vidíš nejzásadnější rozdíl?
Tak samozřejmě peníze. S profesionálním klubem či sportem se to srovnávat nedá vůbec. Kluci jsou amatéři, takže skoro každý chodí do práce, když nestuduje. Ale můžu to srovnat s Blšany, kde jsem měl možnost pracovat rok a čtvrt v krajském přeboru. Tam to nakonec padlo na slibech vedení a nevyplácení měsíčních výplat. První půlrok fungoval skvěle, ale potom vedení klubu jen slibovalo a nic. Doufám, že Slavie s tímto problém nikdy mít nebude a pokusíme se jí tedy posunout aspoň na úroveň poloprofesionalismu. Každý týden je to lepší a lepší. Práce je ale dost.

Jaký je tvůj nejsilnější fotbalový zážitek?
To vím 100%, mám dva. Chycená penalta v mém druhém utkání za Slovan Bratislava v Trnavě. Největší derby na Slovensku, 17 tisíc lidí, rodina v hledišti, já chytil penaltu a vyhráli jsem 1:0. Myslím, že tím zápasem jsem si podmanil fanoušky Slovanu a užíval si každý den v Bratislavě. A druhý moment vyhraný titul se Slovanem. Krásný zážitek, na který nikdy nezapomenu a nikdo mi ho nevezme.

A ten dosavadní futsalový?
Možná by jste čekali derby, ale byl jsem zklamaný z návštěvy. Čekal jsem, že přijde více lidí. Takže řeknu každý trénink s klukama. Vidím, že mají i oni chuť se posunout dál než jsou teď. Snažím se do tréninků zapojit i jako takový asistent a začlenit do tréninku sílu s dynamikou. Jsou to ve futsale důležité aspekty a i když kluci občas frfrlají, tak věřím, že je to baví a chápou mě.

Jak jako funkcionář vnímáš futsalové prostředí?
Pro mě je to obrovská černá díra na trhu. S kýmkoliv se bavím, tak ho futsal baví, jak hrát, tak na něj koukat. Je tam rychlost, góly, šance, agresivita, emoce... Hodně podobné hokeji. Bohužel zatím na futsal nechodí tolik lidí, ale věřím, že se to naší prací, i prací ostatních, podaří zlepšit, a dočkáme se toho, že do teplých hal bude chodit třeba 400 nebo 500 lidí. Potenciál na to je !!!

Jaké má Slavia ambice?
Už když jsem přišel, tak jsem klukům na prvním tréninku řekl, že nechci hrát střed tabulky, nebo třetí místo. Slavie nemůže mít jiné cíle, než hrát o titul. I kdyby měla nejhorší tým v lize. Její tradice a historie si to prostě nemůže dovolit. Takže chceme, aby jsme byli tak dobrý, že nás nikdo nebude moci ignorovat!

Co si kladeš s týmem za svůj osobní cíl z dlouhodobějšího hlediska?
Osobní cíle mám dva. Jeden, a to je doufám i cíl celé Slavie, je vychovávat hráče. Jak už futsalově, tak lidsky. Chci, aby si to tohle uvědomovali i ti kluci a dělali jsme pro to společně maximum. Nechci kabinu nafrněných spratků. Moje zkušenosti jsou, že čím lepší hráč, tím pokornější člověk. A druhý, aby se podařilo značku futsalové Slavie posunout tak daleko, že bude pro všechny futsalisty čest oblékat červenobílý dres a vždycky upřednostní nabídku ze Slavíe před ostatními týmy.

Díky za rozhovor.