SK SLAVIA PRAHA FUTSAL

Klíčovou postavou futsalistů Slavie Praha je i obránce Jan Lištván, který do ještě loni působil ve zručském Benagu. Nyní se proti svým bývalým spoluhráčům postaví v semifinále. První zápas série se hraje v pátek od 20.30 hodin ve Zruči nad Sázavou.

Honzo, patříte k hlavním oporám Slavie. Cítíte se na hřišti jako lídr, který na sebe umí vzít zodpovědnost?
Přišel jsem jako posila do Slavie, ale jako lídr se asi v naší čtyřce necítím, i když bych mohl za těch deset let v lize. (smích) Snažím se klukům poradit a musím říct, že naslouchat umí a nechají si poradit, což mě těší, než kdyby mě poslali hned někam. Já se pořád nějak tuto sezonu rozkoukávám, ač na to nejsem moc zvyklý a vlivem zranění a celkovou formou to jde prostě pomalu. Snažím se víc bránit, takže co se pak týče útoku, tak v tom to není to, na co jsem byl zvyklý, ale nějakou zodpovědnost určitě mám. Trenérovi ručím za naši čtyřku. (smích)

V posledním utkání jste načal Plzeň parádní trefou pod břevno. Jak se to celé semlelo?
Ten gól jsem potřeboval jako sůl. Myslím, že jsem dostal nahrávku přes celou šířku od Homoly a Plzeňáci mi nechali víc prostoru a hlavně času na zakončení. Myslím, že tam zaspal Venca Koc a já si to jen trochu navedl na střed a praštil do toho křížem. Jsem opravdu moc rád, že jsem taky konečně mohl pomoci brankou.

Často dáváte také gól do prázdné brány při power play soupeře. Trénujete nějak speciálně kopy přes celé hřiště?
Máte pravdu, že těch gólů přes celé hřiště mám už celkem dost. Určitě to netrénuji nijak speciálně. Možná, že si párkrát kopnu během tréninku přes celé, ale tato situace se snad ani moc nedá trénovat. Vždy to vyplyne z dané situace, že soupeř třeba chybuje a mně se celkem daří tu kasu trefovat.

Jak moc byla celá čtvrtfinálová série náročná?
My jsme věděli, v čem je síla Plzně. Myslím si, že jsme ji dokázali pokrýt celkem dobře, až na ten nepovedený druhý zápas v sérii, kde jsme vybouchli. Plzeň má rychlý, důrazný a dost individuální styl hry, což nám také dělalo problémy. V Plzni mají šikovné hráče, ať je to třeba Vnuk, Abrham, Koc, Šíša a jiní. Futsal tam půjde nahoru. Náročné to bylo asi na psychiku po tom druhem výprasku. V kabině jsme si to vše řekli a nikdo se k tomu nechtěl moc vracet, což bylo pro nás jedině dobře. Dopadlo to pro nás skvěle a nějaký takový předsezonní cíl jsme splnili! Tím neříkám, že teď je už po všem. Nyní nás čeká mnohem náročnější úkol a to je pro nás teď prioritní.

V semifinále hrajete proti "svému" Benagu. Nebojíte se přemotivování?
Emoce tam určitě nějaké budou, protože v Benagu mi začala taková i reprezentační budoucnost, za kterou vděčím i Benimu! Navíc tam mám takové své bratry jako Marcela Rodka, Azema Brahimi nebo Aga Simitči, a ač se to nezdá, tak i Marcela, který je nejenom skvělým hráčem, ale i člověkem. Jenže teď musí jít bratříčkování stranou, jezdit po zadku a udělat vše proto, abychom drželi krok s Benagem.

Co by mohlo na zručský celek platit?
Tak na tuhle otázku vám neodpovím, protože bych možná i napověděl soupeři. (smích) My se určitě musíme opět zaměřit na dobře fungující obranu a máme hráče, kteří umí dát gól.

Stále mám v paměti váš poslední zápas s Benagem doma, který jste prohráli díky brance v poslední vteřině. Dá se podle vás Benago vyřadit nebo jen porazit?
Benago má letos hodně kvalitní tým, což bylo vidět i ve statistikách. Porazit se dá každý, porážet už je těžší. My Benagu určitě nebudeme odevzdaným soupeřem, což chceme ukázat a budeme pro to dělat maximum! Myslím, že zápasy budou vypadat podobně jako ten, na který si vzpomínáte a snad i s lepším koncem pro nás.