SK SLAVIA PRAHA FUTSAL

I po týdnu ho prohra ve finále U19 Final Four stále mrzí a promítá si rozhodující momenty v hlavě. Slávistický futsalový trenér Pavel Stejskal ale kvůli porážce nechce změnit styl preferované hry. „Lidé nám říkali, že jsme se měli zabetonovat před brankou. Ale my jsme tak v sezóně nehráli. Myslím si, že jsme spíš měli proměnit šance. Bojácný futsal hrát nebudeme, ten nemá budoucnost,“ říká trenér U19 a U17 v hodnotícím rozhovoru pro náš web.

Jak s odstupem času hodnotíte celou sezonu?
Hodnotím ji kladně hlavně díky tomu, že jsme se s U19 umístili na druhém místě. Chtěli jsme zlato, ale s odstupem času už vnímám i stříbro jako hezký výsledek. U U19 jsem s tím tak trochu počítal, u U17 to dopadlo tak, jak to dopadlo. Ze začátku jsme řešili řadu problémů, nevěděli jsme, kolik se nás bude scházet, ale díky práci Honzy Šimona jsme to dali dohromady. Z Meteoru k nám přišel Michal Brožek a Tomáš Přibyl, kteří pro nás byli velkým přínosem. Získali jsme Ondru Žežulku a další. Z pohledu toho, jak to vypadalo na začátku, to dopadlo dobře, i futsal U17 začal k něčemu vypadat. Do budoucna je na čem stavět.

Vítězství v dlouhodobé části soutěže U19 vás ale muselo potěšit.
S tím panuje samozřejmě velká spokojenost. S tím asi nikdo s vedení nepočítal, upřímně řečeno ani já. Ale už po několika trénincích jsem zjistil, že máme opravdu výborné futsalisty, kteří to mohou dokázat, měli jsme vyrovnané dvě čtyřky.

Pak přišla Final Four, kde vás čekalo na úvod Tango Brno, které není právě vaším oblíbeným soupeřem. Čím to bylo, že se vám podařilo je tentokrát přehrát?
Neoblíbený? To je historie. Vloni proti nim Slavia získala titul! Byl to zápas nahoru dolů, v zápase bylo hodně šancí. Porazili jsme je vůlí po vítězství. Oni chtěli také hodně vyhrát, ale podařilo se to nám. Abych byl upřímný, Tango se mi líbilo víc než Chrudim. Byl to paradoxně náš nejsilnější soupeř ve Final Four. I když silné bylo i Benago, ti mohli také v prvním zápase porazit Chrudim, stejně jako později my.

S Chrudímí jste o poločase vedli o dvě branky, asi to pořád mrzí, že se to nakonec nepovedlo….
Mrzí mě to. A o to víc, že jsem si vědom toho, že jsem udělal chybu i já. Mohl jsem se ke konci zápasu zachovat jinak, vzít dřív time-out. Z takové nešťastné situace plné odrazů pak padl třetí gól. Prvním dvěma inkasovaným brankám předcházely naše individuální chyby, které se v takovém zápase nesmí stát. Asi jsme to měli víc zavřít. Lidé mi to říkali, že jsme to měli úplně zabetonovat. Ale my jsme to celou sezónu nehráli, nechci to hrát nikdy. Je to prostě ten neodvážný futsal, který je trochu problémem i naší futsalové reprezentace. Hrajeme v zavedených systémech, takhle se to hraje, podle tabulek. Ale já tak hrát nechci, chci hrát jinak. Samozřejmě, že jsou u nás mnohem zkušenější trenéři, než jsem já, kteří to mohou vidět jinak, ale já si za tím stojím. I v samotném finále jsme šli dvakrát po sobě dva na jednoho, Žežulka s Bořkou, kdybychom dali na tři nula, bylo by hotovo. Chrudim by musela hrát power-play a už by to neobrátila.

Ale i takové zkušenosti se vždy zúročí….
Kluci udělali chyby, které neudělali celou sezónu. Takový je prostě sport. Vláďa Stibora udělal chybu při kličce, ale kolik on jich před tím udělal a všechny mu vyšly! Díky tomu vyhrál kanadské bodování, kolik z toho bylo gólů, je to výborný futsalista, nemám mu co vyčítat. Mně se styl našeho futsalu líbí, hrajeme na riziko, na jednoho vzadu, protože těm klukům na těchto pozicích věříme. Jsou silní, rychlí. Už jsem o tom mluvil, bojácný futsal nás dopředu neposune. A to se ukázalo na několika posledních zápasech i naší reprezentace. Stibora sice udělal velkou chybu, ale nastoupil po přemlouvání pod léky a za všechy turnaje, které odehrál podobnou chybu neudělal a já jeho hru na posledním prostě podporuju. On je budoucnost našeho futsalu a věřím, že bude do budoucna víc takových hráčů.

Ondřej Žežulka byl vyhlášen nejlepším hráčem U19 Final Four, je právě on tou největší nadějí slávistického futsalu?
Začal v U17 později, kdyby začal dřív, tak mohl být ještě dál. Bylo to vidět už při finále. Má tah na branku, může hrát vepředu a vzadu. Věřím tomu, že za dva roky to dotáhne do reprezentace a to nemyslím juniorskou, ale tu seniorskou. Ocenění dostal naprosto oprávněně. Za áčko nastoupí již teď v neděli. Ondra Žežulka je slávista i ve velkém fotbale a jen díky zranění není ještě někde venku a máme šanci ho udržet.

Se zapojením mladých slávistů do reprezentace asi moc spokojený nejste…
Myslím si, že by si šanci zasloužilo víc hráčů, že na to potenciál mají, mohl bych vyjmenovat šest, sedm jmen. Snad se brzy dočkají pozvánek a prosadí se. Moc bych jim to přál.

Jaké cíle budete mít v nové sezoně?
Po letošní zkušenosti jsem přesvědčený o tom, že U19 má na to, aby získala zlato. Hodně hráčů v ní věkově zůstane. Pracovat se dá i s U17, která prokázala velké zlepšení. Jsem přesvědčený o tom, že máme na to se i s U17 do finále dostat. Práce mne velice bavila, musím poděkovat všem hráčům a všem svým spolupracovníkům a kolegům, byla to výzva, kterou jsme přijali, a stálo to za to. Těším se, že to v nové sezoně bude ještě lepší.