SK SLAVIA PRAHA FUTSAL

V letní přípravě vedení klubu usilovalo o posílení na brankářském postu a blížilo se k dohodě s brankářem Tanga Brno Václavem Kubíčkem. Jeho nápadem bylo vyzkoušení i Jana Homoly, člena úspěšných juniorských týmů Tanga Brno. Ten hned výrazně zaujal, po dohodě ve Slavii zůstal a stal se platným členem základní sestavy.

Byl jsi poměrně překvapivá posila před touto sezónou. Jak se Tvůj přesun do Slavie zrodil?
Přesun se zrodil asi v polovině srpna. Společně s Václavem Kubíčkem jsme absolvovali několik tréninků a přípravných zápasů v sešívaném dresu. Nakonec se přestup z Tanga Brno dotáhl do zdárného konce jen u mne. Vašek i nadále hájí barvy brněnského klubu.

Jsi z Brna. Na tréninky a zápasy jsi dojížděl, nebo v Praze bydlíš?
Začátky byly těžké a hektické. Buď jsem dojížděl, nebo mi poskytnul domov náš kapitán Tomáš Matějka. Teď už si vše sedlo a vydalo správným směrem. V Praze mám byt a jsem spokojený.

Velmi dobře jsi poznal fungování Tanga Brno. Jaký je nejzásadnější rozdíl mezi Tangem a Slavií?
Já poznal v Tangu zlatou éru tamní mládeže. Díky vedení v čele s Václavem Kubíčkem st. mládež trénovala minimálně dvakrát týdně, to nikde jinde v ČR nebylo. Co se týká A mužstva, tak v té době bylo na profesionální úrovni. Trénovalo se každý den. Na výkonech to bylo strašně znát, co se týkalo sehranosti a nacvičených signálů. Díký tomu kluci získali stříbrné medaile a vždy dokráčeli aspoň do semifinále. To vidím jako největší a nejzásadnější rozdíl mezi Tangem a Slavií. Ale doba se bohužel mění, teď už ani Tango nemá tréninků tolik.

Zažil jsi i slavné čtvrtfinále play-off mezi Tangem a Slavií z roku 2010?
Já ho zažil jen jako fanoušek. Tehdy bylo Tango nováček soutěže a všechny zaskočilo v základní části soutěže. Myslím, že taková čtvrtfinálová série se od té doby nehrála. Pět zápasů a z toho čtyři zápasy se rozhodovaly až na penalty.

Z tribuny to vypadalo, že jsi do týmu rychle zapadl a stal jsi se oporou. Byl jsi spokojen se zápasovým vytížením?
Já už před příchodem do Slavie řekl, že tuhle sezónu v sešívaném dresu beru jako "seznamovací". A to nemyslím jen po futsalové a sportovní stránce, ale i životní. Proto jsem se svým zápasovým vytížením nadmíru spokojený. Odehrál jsem všechny utkání, až na televizní utkání v Třinci, a to jen kvůli své nedisciplinovanosti kdy jsem se nechal zbytečně vyloučit v Mělníku. A také jsem vynechal domácí zápas s ERA-PACKEM Chrudim pro žluté karty. Po této zkušenosti už jsem si dával na hloupé zákroky pozor, abych zbytečně neoslaboval tým. Spokojený nejsem se svým kanadským bodováním to musím do příští sezóny zlepšit. Měl jsem hodně šancí a málo proměňoval, na tom musím tvrdě zapracovat. Věřím, že to zlepším.

Jaké máš plány do budoucna? Líbí se Ti v Praze ?
Plány do budoucna? Tak těch mám spoustu, ale co se týká futsalu a všeobecně sportu, tak tím se chci hlavně bavit. Chci tvrdět trénovat, podávat dobré a stabilní výkony, ale hlavně aby mě to bavilo. V Praze se mi moc líbí, svoje rozhodnutí, které jsem učinil v létě, jít do Prahy a do Slavie, bych neměnil. Jsem tady spokojený.

Co je pro Tebe ve Slavii největší zklamání a co Tě naopak nejvíce pozitivně překvapilo?
Největším zklamáním je určitě naše plácání se během sezóny na chvostu tabulky. Vyplynulo to především z naší nezkušenosti. Máme velice mladý tým s perspektivou, ale to nás neomlouvá. Další věc byla spousta zahozených šancí, a poté zbytečně inkasované góly. Bralo nám to sílu a sráželo ještě více dolů psychicky. Naštěstí jsme nakonec urvali body v Hradci a doma s Helasem a skončili na osmém místě v tabulce. Překvapení asi nenastalo, se vším jsem tak nějak počítal a vše fungovalo, jak má.

Kdo je na palubovce Tvůj nejoblíbenější spoluhráč?
Myslím, že tady máme hodně kvalitních individualit, o tom není sporu. Ale můj názor je takový, že kdyby se hrálo ještě více týmově, tak uděláme o dost více bodů. Proto svého nejoblíbenějšího spoluhráče nebudu jmenovat. Jsme tým a jako tým by jsme měli hrát a i vystupovat.

Často na hřišti oslavuješ vše co se Ti povede po vzoru brazilských hráčů, motivuješ se?
Pro mě je zabránění vyložené šanci soupeřovi stejně cenné, jako vstřelení gólu. Motivuji se hodně, hlavně ve vyhecovaných zápasech. Je to adrenalin.

Můžeš jako původně nezaujatý divák potvrdit, že derby je opravdu výjimečný zápas?
Tak to můžu potvrdit s čistým svědomím. Derby pražských "S" je svátek. Nejvyhecovanější zápas, co může být. Příjde plná hala a fanoušci dělají fantastickou atmosféru. Ten zápas je pak úplně o něčem jiném. Hlavně derby v Edenu, které skončilo 3:3 bylo ozdobou. Fanouškům patří velký dík, doufám že i nadále budou chodit na futsal a vytvářet perfektní kulisu.

Jaký je Tvůj názor na klubovou loajalitu?
Klubová loajalita, vypovídá o charakteru člověka. Někteří jsou tak silně spojení s klubem, že nikdy barvy klubu nezmění. Ani v časech nejhorších. Určitě si vážím hráčů, kteří hrdě mohou prohlásit, že nikdy barvu klubu nezměnili, a že jsou štastní za tuto vzácnou a ojedinělou věc. Ale když to člověk vezme z druhé stránky věci.. Každému se tohle nepoštěstí. Někdo potřebuje odejít, kvůli novému impulsu a nadšení. Někdo potřebuje změnu, aby dostal novou chuť do tréninku. Beru hráče, kteří jdou do lepšího týmu a za lepší nabídkou. Ale když člověk vymění tři týmy za čtyři roky, tak je asi něco špatně.

Co by jsi popřál Slavii do nejbližší budoucnosti?
Slavii bych popřál, ať se na další sezónu připraví co nejlépe jak ze sportovní stránky, tak i z ekonomického hlediska. Pak také hodně trpělivosti, protože úspěchy se nerodí hned.