SK SLAVIA PRAHA FUTSAL

Pokud se o někom dá hovořit jako o zhmotnělé pozitivní energii, pak je to určitě Pavel Vandas, kterému ze spoluhráčů neřekne nikdo jinak než Vandy. Přes svůj mladý věk je již několik let oporou našeho A týmu, pravidelný přispěvovatel do rubriky "střelec branky", a také člen naší veleúspěšné U-19, která získala v letošní sezóně titul Mistra České republiky. Ve finále proti Tangu zaznamenal vítězný gól. V důležitém dvojutkání před nedávnou dobou, kdy jsme se báli o setrvání v nejvyšší futsalové soutěži, pomohl klíčovými góly k úspěšným výsledkům. A také je Pavel velkým fanouškem "sešívaných" barev.

Měl jsi velký podíl na záchraně Slavie v lize. Považuješ se za oporu klubu?
Těžko říct. Každý hráč tady má jiné ůkoly a ten můj byl především střílet branky, což se mi poslední dobou dařilo. Futsal je týmovým sportem a já to beru tak, že Slavii zachránili všichni, kdo tento slavný klub reprezentují. Slavia si nezaslouží hrát o záchranu, pro tento klub každý hráč dýchá, proto si myslím, že jsme to zvládli především jako tým.

V zápase s Hradcem to z tribuny vypadalo, že jsi v celé futsalové kariéře neschytal tolik ran jako v tomto utkání. Bolel zápas s Hradcem?
Již před zápasem mi trenéři říkali, že po mně půjdou a že se hlavně nemám nechat vyprovokovat. Bylo mi jasné, že v případě výhry nás to posune jak v tabulce, tak i psychicky nahoru, takže na nějaké tržné rány nebo modřiny jsem nebral ohled. Chtěl jsem vyhrát za každou cenu. Po zápase jsem nemohl skoro vůbec chodit, ale to mě netrápilo :) Vyhráli jsme a já byl šťastný :) Věděl jsem, že pro vítězství jsem udělal všechno a takového pocitu si sami pak víc vážíte.

Byl jsi to právě Ty, kdo v klíčových okamžicích střílel v Hradci gól. Vždy jsi si poradil s obráncem Černým. Bylo složité se prosadit?
Obránci Hradce byli velmi nepříjemní, celý zápas mě okopávali a padaly od nich i nějaké sprosté nadávky. Mám rád tyhle vyhecované zápasy a každý takovýto kontakt nebo ostré slovo mě akorát více namotivuje a snažím se jim to pak vrátit futsalově. Takle padly oba mé góly. I přes důraznou obranu s fauly, jsem se dokázal vyhnout obráncům a zakončit. Tyto góly nám pomohly a dodaly nám větší jistotu, kterou jsme potřebovali. Hráči Hradce pak mohli být naštvaní akorát tak sami na sebe.

Zatím je jasné, že dáváš přednost fotbalové kariéře. Co pro Tebe znamená futsal a Slavia?
Futsal je pro mě sport, který mi toho spoustu dal. Strašně rád se k němu vždy vracím. K futsalu jsem se dostal především díky Slavii, která hledala v tu dobu hráče do juniorek a já chtěl futsal vždycky zkusit. Byla to právě Slavia, která mi otevřela bránu do první ligy, když jsem již v 15 mohl hrát s A-muži. Byla to pro mě obrovská zkušenost a také čest s nima vůbec být. Dodnes jí toho strašně dlužím, protože to ona mi věřila a pomohla mi vyrůst v prvoligového hráče. Vždy mi vyšla vstříc i s fotbalem, čehož si velmi cením.

Jsi členem reprezentace do 19 a 21 let. Může i to být motivací pro hráče upřednostnit futsal před fotbalem?
Já myslím, že může. Do těchto reprezentací jsem se dostal vždy dříve než ostatní, takže jsem tam byl pokaždé nejmladší a mohl jsem tak být rád, že jsem byl součástí týmu se skvělými hráči z celé republiky. S U-21 jsme nedávno hráli přátelská utkání se Španěly. Byl to obrovský zážitek a strašně mě to motivovalo na sobě ve futsale ještě více pracovat. Ale fotbal hraji delší čas a myslím si, že kariéru tam mám rozjetou slibně. Reprezentovat ČR je pro mě obrovská čest, ať už je to v jakémkoliv sportu. Beru to jako velkou poctu a také velkou zodpovědnost.

V mládežnických mužstvech futsalové Slavie jsi hrál poměrně dlouho. Jaká je Tvá sbírka medailí, a kam je řadíš ve své sportovní kariéře?
S juniorkou jsme se před 4 lety poprvé v historii klubu dostali do vysněného Final Four. Skončili jsem tam nakonec na druhém místě, ale pro nás to byl obrovský úspěch. V dalších dvou ročnících jsme opět postoupili dále, ale zase jsme skončili "pouze" na druhém a třetím místě. Poslední rok juniorské soutěže jsme si užili asi nejvíce a hráli jsme naprosto uvolněně s tím, že teď máme největší šanci konečně vyhrát. Ve finále jsme porazili Tango Brno a titul nám už nikdo nevzal. Tyto úspěchy řadím k vrcholům mé dosavadní kariéry.

Jaký byl bezprostřední pocit po zisku titulu Mistra České republiky?
Neuvěřitelný. Strašně jsme si to všichni užili, protože v předchozích letech nám to vždy o kousek uteklo. Všechno z nás spadlo a mohly naplno vypuknout oslavy. Každý věděl, že pro tento klub udělal maximum a klub věděl, že tento titul je jeden z největších úspěchů v jeho historii. Přijímal jsem spoustu gratulací od lidí, od kterých jsem to ani nečekal. Rád bych ale poděkoval celé mé rodině a kamarádům za jejich podporu, která byla obrovská a především tohle byla moje tajná zbraň, která mě posouvala kupředu.

Je reálné, abys oslavil titul se Slavií i v dospělé kategorii?
Já si myslím, že v budoucnu určitě někdy ano. Máme mladý perspektivní tým, který je hladový po úspěchu. Nebude dlouho trvat a Slavia bude konkurovat týmům jako je Chrudim nebo Teplice. Chce to na sobě neustále pracovat a neohlížet se zpět. S pomocí našich skvělých a věrných fanoušků můžeme dokázat velké věci.

Mohou se futsaloví fanoušci těšit, že Tě uvidí v play-off proti Teplicím?
Samozřejmě budu moc rád, když si budu moci ještě sešívaný dres na play-off obléknout. Teplice jsou tým, který má své kvality a je potřeba je prověřit. Nevím však, jak to budu mít s fotbalem. Vše záleží na domluvě. Každopádně Teplice nedostanou nic zadarmo a my se je budeme snažit porazit za každou cenu.

Děkujeme za rozhovor, a přejeme hodně štěstí!