SK SLAVIA PRAHA FUTSAL

Futsalová Slavia řešila od začátku letošního ročníku poměrně zapeklitý brankářský rébus. Martin Kučera se nepotkal s úplně oslnivou sportovní formou, u Mariana Krajče se dlouho řešila (a řeší) forma jeho působení v našem klubu, Václav Kubíček se po absolvování části přípravy rozhodl zůstat v Tangu Brno, a vytypovaní fotbaloví brankáři jako Patrik Malina neprojevili dostatek trpělivosti. Na lednový turnaj do Německa jsme tak v podstatě jako doplnění kádru pozvali brankáře naší U-19 Michala Bartůňka (1996), který zde ukázal tolik brankářského umu, že se poté postavil do brány i v ligovém utkání proti Benagu, a již v ní v podstatě zůstal. Mimo jiné tak odchytal i derby se Spartou, a s U-19 získal titul Mistra České republiky.

Hovoří se o Tobě jako o futsalové brankářské kometě. Jaký je to pocit?
Pocit je tu úžasný. Nečekal jsem, když jsem zde ve Slavii začinal, že by se o mně mohlo vůbec mluvit. Nyní mám s juniorkou mistrovský titul, chytám za A tým a dostal jsem pozvánku do reprezentace.

Nehrozí, že by stejně rychlá jako cesta nahoru, mohla být i dolů?
Nikdy nikdo nevidí dopředu, ale já věřím, že dál budu chytat aspoň to co chytám. Pokora je velmi důležitá.

Cítíš důvěru spoluhráčů? A Ty sám se již cítíš jako opora?
Cítím, že důvěra roste s každým zápasem. Jsem až moc sebekritický, takže nedokážu říct jestli jsem nebo nejsem oporou. To musí vidět a cítit spoluhráči, vedení a fanoušci.

Můžeš představit svojí dosavadní futsalovou kariéru? Jak jsi se k futsalu dostal?
S futsalem jsem se seznámil ve fotbalové Bohemce. Hráli jsme v kategorii U-16 v zimě futsalovou ligu a bavilo nás to. Ale pak futsalová Bohemka skončila. V loňském roce mě přemlouvali kamarádi ať jdu chytat do Slavie. Domluvili jsme se tedy s panem Šimonem a od té doby jsem tady.

Jak Tě přijala kabina A týmu? Dostáváš pocítit svůj velmi mladý věk :) (1996)?
Myslím si, že mě přijali dobře. Poprvé jsem se s nimi seznámil na lednovém turnaji v Německu. Samozřejmně se mi nevyhnou úkoly nejmladšího, jako je dělání pití nebo nošení míčů.

Jsi zván na reprezentační srazy. Jaké to je obléct dres české reprezentace?
Bohužel jsem si svůj první reprezentační sraz moc neužil. Hned na druhém tréninku jsem si naštípl nos a byl nucen odjet domů.

Jaký je to pocit, když rozhodčí hvízdne do píšťalky a odpíská konec utkání, po kterém je člověk Mistrem České republiky?
Vyhrát Mistrovství ČR je neuvěřitelný pocit. Ale jelikož jsme měli takový kádr, jaký jsme měli, tak se nic jiného než zlato chtít ani nemohlo.

Je to prozatímní vrchol Tvé sportovní kariéry?
Myslím si, že větší úspěch jsem ještě nezažil.

Máš nějaký konkrétní futsalový cíl?
Chytat stále v A týmu a dostat se do A reprezentace.

Zažil jsi futsalové derby. Jaké to je hrát před bouřící tribunou?
Tolik fanoušků na mém zápasu ještě nebylo. Pocit to byl krásný. Hlavně, když se vám po zápase ozývají kamarádi a rodina, že gratulují a jsou pyšní, i když se bohužel prohrálo.

Poměrně hodně jsi během utkání komunikoval se sparťanskými fanoušky. Co jsi jim říkal a co oni Tobě?
Nemůžu říct, že ten třetí sektor na Spartě, nad mojí brankou, byli fanoušci. Byli to jen lidé, co si přišli zanadávat. Nadávali mi, ale já jim neříkal nic, jen jsem se usmíval.

Co popřeješ sobě a Slavii do play-off a do příští sezóny?
I když to je těžký úkol, tak Slavii přeju, aby se dostala co nejdále v play-off. A v příští sezónně, aby hrála o vyšší příčky a ne o záchranu.

Děkujeme za rozhovor a hodně štěstí.