SK SLAVIA PRAHA FUTSAL

Je to pikantní situace. Když se ve fotbale řekne Jiří Novotný, každému okamžitě naskočí někdejší hvězda Sparty a čtrnáctinásobný vítěz ligy. Ale pozor: stejné křestní jméno i příjmení nosí muž, který vyznává barvy největšího rivala: Slavie. Začínal v ní spolu s Tomášem Necidem či Bořkem Dočkalem, a byť dnes hraje už jen v nižších soutěžích, náramně válí ve futsalu. Dokonce se dočkal i výhry v derby, takže teď už zbývají jen ty tituly. „No, čtrnáct jich už nejspíš neudělám, ale nějaký bych chtěl,“ usmívá se.

Pohár pro mistry měl futsalista Jiří Novotný několikrát na dosah. Jenže ať dělá, co dělá, nedosáhne na něj. V hlavě už mu blesklo, že mu sportovní osud navzdory slavnému jménu zrovna nepřeje. Třeba v minulé sezoně hrál ligu za Teplice. Suveréna z Chrudimi porazil jeho tým v poháru. Jenže ve finále ligy nic, zase z toho bylo stříbro.

„Druhá místa sbírám, už se mi to povedlo pětkrát,“ posteskne si. „Naposledy bylo k titulu asi nejblíže, sázkové kanceláře nás favorizovaly. Vyhráli jsme i první zápas, jenže pak byla šťastnější třikrát Chrudim. Ta mi vzala titul vždycky. V tomhle jsem smolař,“ krčí rameny.

Jeho sparťanský jmenovec a předchůdce měl před lety všechno rozdané jinak, titul přicházel takřka každý rok, mohl se na něj těšit skoro jako na Vánoce…

Jenže tohle je zkrátka Jiří Novotný ze Slavie. Tam se vrátil poté, co teplický futsal zabalil nejvyšší soutěž. Byl to pro něj návrat domů. V Edenu totiž jako prcek začínal s fotbalem, jeho spoluhráči tehdy byli i současní reprezentanti Marek Suchý, Bořek Dočkal, Tomáš Necid.

„U kluků bylo jasné, že když zůstanou zdraví, půjdou vysoko, a to se i potvrdilo,“ vykládá. Sám se v partičce budoucích reprezentantů nejdříve postavil do brány. „Měli jsme dobrý tým a já jako brankář mohl hodně vyjíždět. Postupem času jsem to zkusil v poli a už jsem tam zůstal,“ usmívá se.

Všechno v tu dobu vypadalo, že na scénu vtrhl další Jiří Novotný, který bude úspěšný. Jenže pak se to nějak zadrhlo. „Fotbal byl hodně o soubojích, což nebyla moje silná stránka. Nikdy to nebylo o tom, že bych měl někoho zbourat. A nenarazil jsem na trenéra, který by vyžadoval technický styl, vždycky jen říkali: Poperte se o to, pak teprve hrajte,“ vzpomíná a zároveň naznačuje, proč to u něho nakonec vyhrál na plné čáře futsal.

Chvíli ještě zkoušel dělat oba sporty najednou, jenže dlouhodobě to skloubit nedokázal. „Měl jsem třeba deset tréninků za týden a v devatenácti jsem odehrál osmasedmdesát zápasů za sezonu. To je strašidelné číslo, teď už bych nic podobného nezvládl. Fotbal hraju už jen pro radost v nižších soutěžích,“ tvrdí.

Slavný sparťanský jmenovec se mu ovšem připomíná pořád. Ostatně, bylo to tak vždycky. Už v době, kdy začínal ve Slavii.

„Tehdy to byla jeho éra. Stávalo se, že se lidé ptali, jestli máme něco společného. Ale nemáme,“ ujišťuje. Jedno spojení, míněné spíš v nadsázce, by se však přece jenom našlo. „Jeho dcera je o něco mladší než já a moji kamarádi se s ní znají. Takže s tou jsem se asi potkal,“ směje se.

Zároveň nezakrývá, že sparťanského „kolegu“ dlouhá léta sledoval. Ne, že by mu ve Spartě fandil. Spíš musel. Rezolutně tvrdí, že celá jeho rodina je slávistická, tedy s výjimkou jednoho dědečka. Ten si nedal říct a držel palce Letenským.

„Odmalička mě tlačil do Sparty, a když se díval na fotbal v televizi, nutil mě se na Spartu dívat. Takže dobře vím, kdo je Jirka Novotný. Musím říct, že hrál super a měl i skvělé vystupování. "Nevím, že by měl nějaké extempore,“ chválí současného trenéra Vyšehradu. „Když vzpomínám na mužstvo z té doby, to byla ta pravá Sparta. S tím, co hráči předvádějí teď, to je nesrovnatelné. Po fotbalové stránce – ale i po té lidské,“ tvrdí.

U televize s dědečkem vydržel, jinak mu však láskou ke Slavii moc radosti nedělal. A jakmile se objevil na hřišti proti Letenským, sbíral jen výhry. „Nad Spartou jen vyhrávám. Počítal jsem si to a mám dvanáct vítězství,“ pochlubí se. „Když se hraje derby, děda fandí mně, ale Slavii ne.“

Nedávno dokonce s Jiřím Novotným v sestavě přepsala Slavia futsalovou historii, když poprvé zdolala druhé „S“. „Nikdy na to nezapomenu. Derby jsem měl v hlavě týden dopředu,“ líčí fotbalista a futsalista v jedné osobě.

Prestižní duel ho pohltil i proto, že v poločase s týmem zjistil, že mají vykradenou šatnu. „Vedli jsme, chtěli si to užít – a najednou jsme zjistili, že nám chybějí věci za desítky tisíc. Mysleli jsme na to, jak zablokovat karty. Jenže jsme museli jít hrát, byl to televizní zápas,“ vypráví.

Původně si myslel, že sám přišel pouze o peníze. Telefon mu totiž zůstal. „To, že mi chybí notebook a tablet, jsem zjistil později, až když jsem ty věci potřeboval. Byla to hektika, v tu chvíli mi to nedošlo,“ kroutí hlavou.

Snu o vytouženém mistrovském titulu se ani ve Slavii nevzdává. Však jí také v tabulce momentálně patří třetí místo, což není špatné. „Jestli to nakonec bude stačit na Chrudim, to fakt nevím. Dobré umístění by z toho ale být mohlo,“ věří Jiří Novotný, slávista.

JIŘÍ NOVOTNÝ
Věk: 27 let
Klub: Slavia (futsal)
Největší úspěchy: bronz z ME ve futsalu, dvakrát vítězství v domácím poháru ve futsalu, ocenění Talent roku ve futsalu (2009), několik fotbalových postupů v nižších soutěžích, vítězství v soutěži Sportu o nejproduktivnější tým s týmem Ďáblice B.

Celý článek naleznete zde!